Svět už dávno nekončí na hranici naší vesnice a k jeho pochopení už nestačí rozlišovat podmět a přísudek.
Kniha je rozdělena do 42 kapitol a 9 okruhů: světové megatrendy, fungování vesmíru, biologický svět, rozum a cit, lidé a společnost, technologická revoluce, čísla a formy, fundovaný občan a spokojený život. Všechny kapitoly přitom spojuje přesvědčení, že zvídavost a poctivý vědecký přístup jsou dodnes nejlepší cestou k porozumění světu kolem nás.

Ukázka:

Proč jsou některé země bohaté a jiné zase chudé? Jak prozrazuje citát ekonoma a nobelisty Lucase, když o tom jednou začnete přemýšlet, je obtížné přestat. Jak je možné, že v Lucembursku je minimální mzda více než 2000 eur, zatímco v mnoha afrických zemích si lidé takovou částku vydělají až za celý rok (tedy pokud vůbec)? V této kapitole vám ukážu rozdíly v ekonomické vyspělosti mezi zeměmi světa, vysvětlím, kdy ty ohromné rozdíly vznikly a jak to vypadá s rozdělením bohatství uvnitř zemí. V kapitolách o ekonomickém růstu a globalizaci vám pak lépe vysvětlím důvody, proč je příjmová mapa světa tak pestrá, a v kapitole o štěstí prozradím, kolik peněz je třeba ke spokojenému životu. Na začátek vás zvu na netradiční přehlídku.

Abychom měli lepší představu o obrovských příjmových rozdílech, uspořádáme imaginární přehlídku všech zemí světa. Postavíme tribunu a necháme před ní mašírovat obyvatele zeměkoule. Za 60 minut bychom měli vidět všech osm miliard lidí na naší planetě. Nebude to však obyčejná přehlídka, lidé budou mít tělesnou výšku v závislosti na tom, jak bohatá je jejich země. Pro zjednodušení výpočtů předpokládejme, že průměrná výška je 180 centimetrů, takže pokud má země ve srovnání se zbytkem světa průměrný příjem, její obyvatelé budou měřit přesně tolik. Znamená to, že chudší země, která dosahuje jen polovičního příjmu oproti průměru, bude mít obyvatele s výškou 90 centimetrů. A země dvakrát bohatší než průměr zase budou mít občany vysoké 3,6 metru. Přehlídku začnou nejchudší země, postupně se budeme přesouvat k bohatším národům. Samozřejmě čím je země lidnatější, tím déle bude trvat, než uvidíme všechny. Jen připomínám, že celá akce potrvá hodinu.

Prvních pět minut sledujeme zejména obyvatele afrických zemí, jsou vysocí přibližně od 7 do 35 centimetrů. Po deseti minutách přicházejí na řadu Indové s výškou 65 centimetrů a jejich průvod potrvá celkem 11 minut – je jich mnoho. Po půlhodině vidíme Číňany, stále ještě s podprůměrnou výškou 156 centimetrů. Potrvá 13 minut, než všichni Číňané projdou. Spojené státy americké přijdou na řadu v posledních třech minutách s 6,5metrovými obry a v poslední vteřině profrčí pár Katařanů, kteří budou měřit až 18 metrů.

A kde máme Česko? Přichází na řadu po 50. minutě s výškou kolem 360 centimetrů. To znamená, že patří mezi nejbohatších 20 % národů světa a má dvojnásobný příjem oproti průměru. Zřejmě jste čekali něco mnohem horšího. Vidíme tedy, že rozdíly mezi zeměmi jsou obrovské a příjmový svět je říší obrů i trpaslíků, přesně jako v příběhu Gulliverovy cesty.

Kdy vznikly tyto obrovské rozdíly?

Je jasné, že když jsme žili jako pralidé v chatrčích a jeskyních, takové materiální rozdíly mezi lidmi nebyly. Ti bohatší měli kromě kyje možná ještě i oštěp. Co se způsobu života týče, asi nejblíže k časům dávno minulým je v současnosti kmen Yanomamö z amazonského pralesa. Lidé Yanomamö žijí u hranic Brazílie s Venezuelou a dodnes jsou komunitou lovců a sběračů. Když navštívíte jejich vesnice, snadno spočítáte všechny věci, které vlastní. Vyjde vám přibližně 300 kusů nádob, šatů či šípů, což je o něco méně než 10 miliard různých produktů, které mají přes internet k dispozici lidé ve vyspělém světě.

Dokonce i když pomyslíme na ohromná bohatství faraonů, císařů nebo králů, stále mluvíme jen o šťastných jednotlivcích. Poddaní byli všude přibližně stejně chudí: žili z ruky do úst. Takže ani vznik velkých říší nevysvětluje původ příjmové propasti mezi zeměmi.

Zajímavé je, že u tohoto jevu nešlo o žádnou postupnou evoluci a otevírání nůžek, ale o velkou revoluci, a to průmyslovou.

................

Jaká je životní úroveň lišek?

Co je to za hloupou otázku? Jen řečnická, hned na ni také odpovím: Nikdy není příliš daleko od existenčního minima. Žádné parádní bydlení ani úspory v bance. Pokud je dost zajíců, liškám se daří. Jenže dostatečné množství potravy může způsobit přemnožení lišek, najednou bude na jeden zrzavý kožich méně zajíců a začne těžší období. Potom pár přemnožených lišek uhyne, potomků bude méně a postupně se opět dostaneme na začátek příběhu. Jinak řečeno: zvířata v přírodě nikdy nejsou příliš daleko od hranice chudoby.

Fascinující je, že anglický ekonom a reverend Thomas Malthus na konci 18. století na bázi analogických myšlenek nastínil podobnou – velmi černou – budoucnost pro lidstvo. Je paradoxní, že svou apokalyptickou vizi vyslovil přesně na prahu průmyslové revoluce, která mnohým přinesla neskutečné bohatství – v porovnání s předešlými příjmy. Neříkám to proto, abychom si z Malthuse dělali legraci, ale abychom mohli lépe pochopit, jakou transformační změnu průmyslová revoluce přinesla.

Malthusova předpověď stála na třech docela jednoduchých myšlenkách. Zaprvé, když se lidé mají lépe, mají i více dětí. Zadruhé vyšší životní úroveň snižuje úmrtnost. Zatřetí blahobyt klesá, pokud celková populace roste. Trochu jednodušeji bychom mohli Malthusovu tezi formulovat tak, že čím více poroste populace, tím více lidí bude farmařit na stejně velkém poli a dělit se o úrodu. Produkce potravin nebude stíhat růst populace, a proto budeme, tak jako lišky, ustavičně blízko existenčního minima. Více hladových krků na stejné množství jídla.

I když Malthusova teorie patří mezi nejméně povedené předpovědi v historii, docela dobře popisuje minulost. Pralidé přece nebyli příliš odlišní od zvířat, co se týče zabezpečení potravy a rozmnožování. Také v antickém Řecku či v temném středověku naprostá většina lidí hospodařila s úplným minimem. Vladaři nechali poddaným jen tolik, aby přežili. Pokud přišel mor nebo nějaká jiná nemoc, mnoho lidí zemřelo a těm, co přežili, se pak paradoxně chvíli žilo o něco snáz. Méně hladových úst na stejné množství potravy.

Stávalo se, že starší generace musela řešit nepříjemná dilemata. Známe kultury, kde senioři, kteří se dožili vyššího věku, dobrovolně odcházeli do hor – nebo je tam odvezli příbuzní –, aby nezatěžovali rodinné rozpočty. Byly to těžké časy. V 18. století však došlo ke zvratu, který postupně vytáhl většinu světa z absolutní chudoby.

...................