ukázka z kapitoly Mísy dýmající horkou párou:

Devadesátá léta a já měla salón…To byste neřekli, že? A slavný spisovatel K.T. (celé jméno neprozradím, jeho dceru a syna by to nakrklo) sem vodil své lidi a lidé těch lidí se stávali lidmi mými a tomu se říká chytnout se jistých kruhů a čapla jsem se jich jako těch, co visívají v tělocvičně a jako ty olympijské nesly své poselství. Pravdy a lásky, samozřejmě, což dívky z rozjebaných rodin vyznávají rády, majíce přitom pocit, že životním madlem může být i dvojice pětipísmenných slov a může, ale nebývá, zvláště to další kocovinou požrané dopoledne: sháníte prášek, hodnoty ne.

Z balkónu přednášíme básně, košíkem na kladce dolů lítají piva, vína a startky, nahoru špinavé sklo a nazpátek drobné, a zatímco se dole aplauduje, nahoře se chystá účinkující rudý až za ušima, ale spíš tím vínem, než trémou, protože známý známému známých žádný velký trapas neudělá. Machrovalo se, dělaly se ramena a jely pózy a já s K.T. soutěžila, kdo je lepší a byl on a protlačit se k němu chtěly i jiné mladé prozaičky, k tomu rozpoznávači talentů a kund a bral mě po republice na autorská čtení ze svých překládaných románů a pak říkal, že se rozvede a já mlčela a doufala, že ne. Jsi moje brána, na přístav kašlu a on to nějak odtušil, ale po barech jsme táhli dál a po nějakých jeho kamarádech z redakcí.

Prošukat se dá i do kultury respektive kam snadněji než právě tam, kde „měkké“ znalosti převažují nad „tvrdými“, co se dají vmáčknout do čísel. To s uměním tedy nejde, říká se, ale konkurenční prostředí je tvrdší o to víc, protože tvořit umí tak trochu každý, zatímco počítat odmocniny ne a na rozdíl od kvality experimentální prózy to lze jednoduše prokázat.     Takže většina těch večerů, kdy nikdo zrovna neměl náladu na to, postávat pod balkónem, mžilo až lilo a v obýváku se k produkci ne a ne ztišit dostatečný počet lidí, kteří tím šumem dávali najevo, že autor, co chtěl přednést svojí poemu je beztak druhá liga a tomu se říká útěr a v „měkkých“ disciplínách je mnohem více závisti a špíny, protože důkazy chybí. A tak se šermuje s efekty a chodí se v prapodivných róbách kvůli image, tak za takových večerů se žvanilo a bez ohledu na nečíselný charakter literatury se ze slov tloukly první, druhá a třetí místa, stupínky vítězů. A kolem hecoval dav groupies, odkud si K.T s nohsledy, vyznavači beatniků, čas od času nějakou vytáhly k sobě a jí od toho teplometu slávy rostla soví křídla, literární elita chodí spát nad ránem. Jim nikdo neřekne „ty mlč a běž už chrápat“ jako K.T. mladičkým veršotepcům, co mu kérovali do rozdělané kundy.

A byl to můj byt, ale v těch nocích všech a nikoho a jako za komunismu, kdy pokud se nekradlo, bylo to na úkor rodiny, mizívaly mi sklenice a lžičky, jež až se zase objeví, bude to na nějaké souborné výstavě slepých tendencí české kultury devadesátých let a mé nádobí tam bude ve vitríně s regulovanou vlhkostí vzduchu a do galerie i zpět se poveze kolonou s uřvaným majáčkem. Tak.

Underground, co se stane legendou a bude to, až ten původní bude skrz naskrz vytěžen (čili brzo) a bude se hledat něco nového a kdosi vytáhne pár starých fotek z divokého mejdanu u mě doma a dost tváří, co dnes něco znamenají, je tam v juvenilních letech a K.T. tam sedím nahá na klíně a to je také něco. Protože ženatý byl už tehdy a podobné poprasky přispívají publicitě a často se musejí komponovat uměle a tahle momentka je autentická a děly se i tvrdší kalibry.

A možná těch pár fotografií vytáhnu já, až budu potřebovat (ne chtít z nějakého plezíru, ale prostě nebude na činži) podpořit prodej svých knih. Na vhodné načasování se vyplatí čekat léta a než uplynou i ten druhý z těch dvou teplých mladíků, co vždycky chodili na čas, bude mít vysokou pozici ve státní správě, toho prvního už léta znáte z TV.

Tohle jsou kruhy, jak se říká a buď v nich jste anebo ne a někdy stačí být jen děvčetem z Prahy se slušnou figurou (kypré ženy K.T. nikdy nebraly) a s velkým bytem a i ona zakřiknutost, jež je mi vlastní, se nějak poddá a dojem nezkazí.