Jaké knížky jste měla ráda, když jste byla malá? Co vás na nich bavilo, co jste v nich hledala?

Nejvíc mě bavilo, když bylo v těch příbězích něco smutného. Jako první opravdu velký knižní zážitek si vybavuju kapitolu v Malém Bobšovi, kdy mu zemře mladší bratříček. Pak jsem měla ráda Říkali mi Leni, příběh holčičky, která je na celém světě sama, protože cítí, že její matka není její matka. Další oblíbené knížky byly Bratři Lví srdce, kteří začínají smrtí dvou dětí, a Ronja, dcera loupežníka, kdy Ronja přestane mluvit s otcem a uteče z domova. Tohle mě bavilo. Vztahy. Pak dobrodružství. Potom až případně humor.

Co podle vás dělá dětskou knížku dobrou dětskou knížkou?

Právě vztahy a dobrodružství. Hlavně jazyk. A ilustrace. Ale především to bude ten jazyk, styl, který ji odliší od dobré knihy pro dospělé. Ale to mluvím už o knihách pro větší děti — pro ty menší jsou důležitější ilustrace a nápad, hravost.

Proč jste napsala knížku pro děti? Ovlivnilo vás, že jste se sama stala rodičem?

Nejspíš jo, i když já jsem to k tomu přímo nevztahovala. Ale když jsem pak kamarádům říkala, že píšu knihu pro děti, ale že to není proto, že mám sama mimino, tak se mi smáli. A je pravda, že si to pomyslí téměř každý, takže asi nějakou zásluhu tomu miminu musím nechat.

Jaký je rozdíl mezi psaním pro dospělé a psaním pro děti?

Psaní pro děti pro mě bylo těžší, musela jsem pořád uvažovat, co ještě děti pochopí, a co by pro ně bylo příliš složité nebo nesrozumitelné. Uznávám ale, že vzhledem k tomu, že často píšu „za děti“, používám dětský pohled, byl pro mě tenhle aspekt psaní dětské knihy příjemný a vlastně snadný.

Kdo je čmuchadlo? Co vás inspirovalo k vytvoření této postavy? A postavy Bertíka?

Čmuchadlo je zvláštní zvíře. Jednou jsem ležela v posteli a to slovo mě prostě napadlo a já hned věděla, že je to zvíře, a říkala jsem si, že když už mám tak hezký slovo, tak napíšu knihu pro děti, kde tohle zvíře bude. A že bude radit někomu, kdo je smutný. Nějakému dítěti. Tak vznikl Bertík. Nikdo reálný to není. Ačkoliv povahu má možná podobnou povaze syna mého přítele, Maxe. Nebo tak, jak Maxe vidím já.

Komu je knížka určena?

Dětem, které se někdy cítí samy.

rozhovor z nakladatelství Host