Nové formy asistované smrti, zvláště eutanazie a asistované sebeusmrcení, představují jednu z etických výzev pro 21. století. Ve většině zemí jsou zatím ilegální, ale všude probíhá veřejná debata o jejich etické přípustnosti a rizicích.
Publikace se zaměřuje na veřejný prostor ze dvou perspektiv, materiální a kulturně-společenské.