Recenze v médiích

Redaktorka literárních pořadů z Českého rozhlasu 3 – Vltava Ivana Myšková (1981) se představuje svým knižním debutem Nícení jako autorka, jež se nechává unášet rozmanitými možnostmi jazyka.

Ve dvaceti šesti povídkách můžeme vidět nevěru v jejích nejrůznějších podobách. Avšak soubor v jemně pikantních, osobitých a humorných příbězích zprostředkovává víc než jen pohled do ložnic, kde se rozvíjejí zakázané vztahy.

Pohádky pana přednosty jsou jedna z nejnovějších knížek z železničního prostředí, které malé děti okouzluje již řadu generací. Napsal je bývalý výpravčí Robert Drozda, „co celý život dráze sloužil“, tedy opravdový odborník, který má k tématu co říct. Dětští čtenáři, již se skutečně zajímají o železnici, mu porozumějí. Ti ostatní se možná budou ke konci knihy již nudit.

Až do roku 1998 panoval v ruském hornickém městečku Pyramida na souostroví Špicberky, pojmenovaném podle blízké hory připomínající svým tvarem egyptskou pyramidu, čilý ruch. Pak ale byla těžba ukončena a všichni obyvatelé se odtud odstěhovali. Ze dne na den se z Pyramidy stalo město duchů. Po tamních obyvatelích zůstaly jen opuštěné domy a ulice.

Alice Munro je znalkyní lidské mysli: ve svých příbězích, jejichž dějištěm je kanadská provincie Ontario, detailně zkoumá psychiku svých postav a techniku proudu vědomí ovládá na výbornou. Sbírka povídek Příliš mnoho štěstí není v tomto ohledu výjimkou.

Kniha tří povídek všestranné autorky – spisovatelky, textařky, režisérky, zpěvačky, herečky – Marky Míkové je plná vnitřních protikladů. Osloví nejen děti, ale možná i čtenáře starší, kteří jsou otevření nečekaným, humorným i vážným pohledům na věci kolem a kteří nezapomněli na to, že existují (nejen dětské) sny.

Ondřej Buddeus není v literatuře žádným nováčkem; rorýsy je třetí kniha, pod níž je podepsán, nicméně původně měla vyjít už dříve – jako autorův debut.

Český překlad S’-ma čchienových Zápisků historika je pro odborníky cenným zdrojem informací a výzvou k utváření vlastního pohledu na čínskou historiografii, čtenářům umožňuje poznat nejen slavné příběhy z čínských dějin, ale pochopit, odkud pramení četné kulturní, společenské i morální rozdíly mezi Čínou a Evropou.

Těžko odhadnout, která z emocí převážila u Judith Schalanské, autorky úspěšného románu Žirafí krk, když poprvé držela v ruce české vydání své knihy – radost z přeloženého titulu, nebo zklamání z jeho grafické úpravy?

Oproti předchozímu česky vydanému románu Američanka Connie Willisová překvapuje. Její sci-fi o cestování časem totiž parafrázuje humoristickou klasiku Jerome Klapky Jeromea. A podařilo se jí vytvořit vtipnou sci-fi, která sice nedosahuje úrovně Tří mužů ve člunu, ale úsměv z tváře při jejím čtení nezmizí nikdy.

Nakladatelství Runa pokračuje ve svém programu zpřístupňování prozaických děl z jihoslovanských literatur, a to jak současných, tak dnes již klasických. Mezi ty druhé jmenované v rámci edičních počinů Runy patří novela Gjuka Begović slavonského spisovatele Ivana Kozarce (1885–1910), vydaná posmrtně v roce 1911.

Tvůrci textu leporela Rýmovačky naší Kačky reagovali na dětskou fascinaci rytmem a rýmem, která je přirozenou fází osvojování mateřského jazyka. Díky ilustračnímu doprovodu v nadčasovém realistickém pojetí mohou leporelo prostřednictvím obrázků „číst“ i samy děti.

Na rozdiel od svojich kolegov si Caplan nemyslí, že ťažkosti demokracii spôsobuje nevedomosť voličov. Tragédiu demokratickej voľby vidí v tom, že súčet nesprávnych presvedčení zle informovaných občanov vedie k výberu politík, ktoré škodia celej spoločnosti.

Nově přeložený román Moniky Ali rozhodně netrpí přemírou „magického vcítění se“, což je podle Jiřího Peňáse hlavní rys české ženské literatury nebo „ženského“ psaní vůbec, ať jej produkuje kdokoli. Ali umí být stejně jadrná jako prototypický spisovatel-muž, a dokonce zábavnější, protože ženská optika působí v této poloze neotřeleji.

Melancholické zamyšlení nad složitým vztahem Vlámů ke zkušenosti druhé světové války, ale i mistrný, nesmírně živý portrét jednoho dětství. Román strhne zejména jedinečným smyslem pro bizarní detail a neobvyklou směsí poetičnosti a smyslovosti.

Česká knižnice, sbírka reprezentativních děl českého písemnictví od středověku po současnost, je edice významná a nezastupitelná. Jedním z posledních vydaných svazků edice je kniha Marie Pujmanové: Pod křídly / Pacientka doktora Hegla / Předtucha.

Kam až sahá lidská schopnost smysluplně pojednat o utváření našeho vlastního světa? Komu všemu jsme ochotni v této oblasti naslouchat? A neskončí naše hledání vytvořením dokonalého jazyka, který sice zprostředkuje hlubinu vědění, ale kterému lidé nebudou rozumět? Babylonem postmodernity se nemůžeme vydat cestou osvícenství, encyklopedie již byly napsány a na většinu z nich padá v knihovnách prach.

Kniha chorvatského filosofa Borise Budena by opravdu neměla zapadnout. Konec postkomunismu, politická analýza výrazně ovlivněná psychoanalýzou, totiž především čtenářům z bývalého východního bloku nabízí osvobozující sebepoznání. Proč se po konci totality záhy ztratila také vize budoucnosti?Původně německy psaná kniha Borise Budena, u nás vydaná pod názvem Konec postkomunismu s podtitulem Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti (Zone des Übergangs. Vom Ende des Postkommunismus, 2009), se v českém prostředí čte jako přesná diagnóza. A patrně nejen zde. Snad bude její překlad znamenat i první krok k terapii. Po téměř čtvrtstoletí od rozpadu východního bloku je totiž opravdu na čase, aby středo- a východoevropské společnosti vykročily z postkomunismu, který autor výstižně pojmenoval jako udržování v kolektivním dětství.

První knihu, kterou napsala Joanne K Rowlingová po sérii o Harrym Potterovi, není možné přehlédnout. Autorka si při psaní více než pětisetstránkového špalku patrně předsevzala dokázat, že má i na to, napsat román pro dospělé. Ale kdyby na obálce nebylo její jméno, asi by román nevzbudil žádný zvláštní zájem.

Letošní padesátník Stefan Kisjov vydal tento tehdy svůj v pořadí čtvrtý román v roce 2003, od té doby se Kat dočkal ještě několika vydání, v roce 2008 v nezkrácené podobě. V roce 2004 se díky němu stal Kisjov prvním nositelem ceny dnes už neexistující Nadace VICK za nejlepší bulharský román. Autor sídlí v současné době v Praze.

Bezmála dvě stě let čekalo na svůj český překlad Pojednání o melodii Antonína Rejchy, které tento pražský rodák, jeden z významných hudebních teoretiků první poloviny 19. století, vydal roku 1814 ve Francii. Skladatel a pedagog pařížské konzervatoře byl zamlada spolužákem Ludwiga van Beethovena. Studoval u Josepha Haydna, znal se se Salierim i Cherubinim. Později sám učil takové osobnosti jako Hectora Berlioze, Charlese Gounoda a Franze Liszta. Ti všichni díky jeho přednáškám i spisům pochopili význam "řeči citu", jak Rejcha melodii říkal, a to v době, kdy se na rozdíl od zeširoka vyučované harmonie na tuto složku hudební tvorby pohlíželo svrchu, "jako na umění nejvágnější".

Prózy Ivana Binara nejsou nijak dravé, v jejich tónu převládá laskavost a vlídnost. Přestože píše o zvůli, nespravedlivostech, vyhnání. I k těm nejpodlejším postavám přistupuje s otcovskou shovívavostí, nemůže být každý hrdinou, a kdo má sám strach, rád často děsí druhé. Binarův nejnovější román se jmenuje Jen šmouha po nebi a vychází v nakladatelství Torst. Vypráví ho devatenáctiletý Antonín z rodiny poznamenané bolševikem – tatínka pochovali, maminku zavřeli do blázince a malou sestru Anku si vzal sirotčinec. Antonín skončil ve skupince odsunutých, mezi dvacítkou "přihnanců", kteří pod píkami a samopaly rusky mluvících vojáků doklopýtali až do Sudet, do nedobrovolně opuštěných stavení vesnice Spálené. Tady se už v první pijatyce (v rasovně zůstaly nakvašené švestky a byla by škoda je nevypálit) začíná ukazovat, kdo je kdo.

Jestli už máte po krk postmoderny a jestli vás dáví žvást, tohle je četba pro vás. Letos sedmdesátiletý religionista a filozof přehlíží v esejích, článcích a přednáškách svou intelektuální cestu, a tím velmi srozumitelně odpovídá na otázku, k čemu je člověku filozofie v situaci, kdy lidstvo jako celek iracionálně usiluje o svůj zánik. "Samozřejmě role filozofie v oblasti poradenství politikům je velmi nevděčná, protože máli filozofie plnit svoji funkci, musí politikům znesnadňovat, komplikovat politická rozhodnutí." Funda je jedna z dnes pečlivě utajovaného panteonu velkých českých osobností.

(...) Finské pouto je podmanivě vystavěný psychologický thriller ze současného Londýna, který otevírá detektivní sérii Studio. Kniha ve Finsku zaznamenala velký úspěch u odborné i laické veřejnosti a rychle si získala pozornost zahraničních nakladatelů. Také proto bývá její autor Pekka Hiltunen označován za finského Stiega Larssona. Pekka Hiltunen se narodil v roce 1966 a žije v Helsinkách. Pracuje jako šéfredaktor v časopise Mondo. Za svůj románový debut Finské pouto získal v roce 2012 od Finské "detektivkářské" společnosti ocenění Vuoden johtolanka za nejlepší kriminální román roku a od nakladatelství Gummerus cenu za nejúspěšnější knihu roku. Román byl též nominován na prestižní cenu deníku Helsingin Sanomat jako debut roku.

Editor Strahan v lapidární předmluvě ohromí téměř až suchým výčtem faktů a současně odzbrojující erudicí a sečtělostí. Pokouší se postihnout trendy, mezi 31 zařazenými texty se objeví ty od zavedených i nových jmen. Jeho antologie je stejně tak zábavná jako edukativní.

Tlumočnice sovětských důstojníků Jelena Rževská doputuje s Rudou armádou až do Vůdcova bunkru a stává se hlavním aktérem historie kolem pitvy ostatků Hitlera a jeho ženy. Odkrývá, jak to bylo se vznikem mýtů o Hitlerově přežití a jakou roli v této kauze sehrál Stalin. Berlínským událostem však předchází dlouhá, čtyři roky trvající cesta Ruskem, Polskem a Německem. Autorčino živě podané očité svědectví o válečné každodennosti osvětluje dění takříkajíc z obou stran.

Stephen King napsal svůj první komiks! V Americkém upírovi vrací tradiční hororové postavě její krvelačnost, dobře vystavěný příběh prokládá zdařilými dialogy. Přichází přitom s novým druhem odolnějšího upíra, který řádí v Hollywoodu dvacátých let minulého století.

Filmový producent Miloš Havel (1899–1968), představitel společností A-B Barrandov a Lucernafilm, patří mezi nejvýznamnější postavy české kultury první poloviny 20. století a zároveň mezi ty nejkontroverznější. Na jeho činy a postoje existovaly příkře rozporné názory již v době jeho života, po komunistickém převzetí moci v Československu mělo být jeho jméno z historie vymazáno. Jeho život byl skutečně bohatý a pestrý a poskytuje mnoho námětů ke zpracování.

Jeffery Deaver píše každý rok jednu knihu. A přitom usiluje o to, aby se neopakoval, aby jeho román měl každých třicet stran nečekaný zvrat a dva tři falešné konce. Splnil to i zde. Jenže nepřekvapivost zvratů a průhlednost, s jakou rozplétá zápletku, je selhání, dané nejspíš únavou z nadprodukce.

Román Spaste ryby má potenciál oslovit nejen ty české čtenáře, u nichž Annelies Verbeke zabodovala prvotinou Spi!, ale i ostatní, které zaujme svou ekologickou a psychologickou tematikou.