Když kniha začaíná stejnou postavou jako stěžejní Joyceův Odysseus, je jasné, že to bude něco výjimečného.
Andy Werner má vynikající styl, hraje si s výrazovými prostředky, které spojuje do ohňostroje čiré jazykové kreativity. Celkový dojem živé hravosti formy potom dotváří řazení kapitol řekněme ve stylu Hlavy XXII - nejde ani tak o rozvrstvené časové linie, spíše rozptýlené časové body, mezi kterými autorova pozornost zajímavě přeskakuje a nenechá čtenáři polevit. Originální svět novely tvoří panoptikální mozaika nejbizardnějích postav spojených nekomplikovanou zápletkou. Ta ostatně sestává především z prapodivných situací, okořeněných decentním a inteligentním, ikdyž patřičně absurdním humorem. Události vyplývají povětšinou z počínání, v podstatě hlavní, postavy excentrika Jigala Rottmana. Odlehčené vyprávění je zakončeno myšlenkou až humanistickou, ve výsledku tedy vynikající debut.
Trust me on this - 'tis really worth the money.