Uživatelské recenze

Když mi knihu kamarád půjčoval, říkala jsem, že podle tlošťky mu ji vrátím během 2 dní. Zasmál se a vážným tónem oponoval, že o tom pochybuje. Trvalo mi skoro týden dostat se na konec a každé ráno jsem se budila nesvá, poté, co jsem urazila další stránky, padala na mě tíha tří úhlů pohledu, které pro mně byly svým způsobem deprimující, ale zároveň mě nutily číst dál. A po poslední stránce jsem si ulehčeně vydechla, ikdyž tíha na mně leží dál, to se mi u knihy dlouho, dlouho nestalo, povedené...

První román z pera Gabriela Garcíi Márqueze nám představuje jeho obrovskou schopnost nenápadné fabulace na první pohled se tvářící jako prostý příběh jednoho vyděděnce společnosti, zatraceného a odsouzeného. Zášť, kterou vůči němu obyvatelé Maconda cítí má být ukojena až po jeho smrti a tak mrtvolný zápach má přinést radost do duší živých obyvatel. Román je vyprávěn z tři perspektiv - starého plukovníka plnícího slib zemřelého pohřbít, jeho dcery a vnuka, kteří ho při tomto úkolu doprovázejí. Román je však nejen pouhým vyprávěním, je obrazem kolumbijské společnosti v první polovině dvacátého století a můžeme ho velmi snadno chápat i jako obraz celé Latinské Ameriky ovládané přílivem západní civilizace, která zanášela původní kultury (odtud název románu - v originále - La hojarasca - v češtině - Spadané listí). Román nastavuje i zrcadlo občanskými válkami zmítané společnosti, samotným sociálním vztahům mezi lidmi a je i parafrází Sofoklovy Antigony. Stačí, aby čtenář odhrnul 'nános spadaného listí' a dostal se k dalším vrstvám tohoto románu a bude unešen...

Ujde. Velmi povedené, ale žádný zázrak také ne. Je to o nesocializovaném osamělém člověku.