S knížkama jsem náladový a trvá mi tak pět deset stran než chytnu tempo a vrhnu se do knížky. U Slaughterhouse Five (četl jsem to v angličtině přece) mi to trvalo tak stránku jednu. Vonnegut vypráví poutavě, vážně i vtipně. Ironie těch nejděsivějších momentů, které jsou přitom úplně k smíchu je úplně absurdní. Chápu, proč se o této knížce říká, že je to jedna z nejlepších protiválečných knih. Po každé stránce ve vás sílí přesvědčení, že je to všechno zbytečné, nelogické a šílené.