Tato kniha by rozhodně neměla ujít Vaší pozornosti. Už jen proto, že za ni mladý autor Vratislav Maňák získal Cenu Jiřího Ortena (2012). Pro Vás jako čtenáře bude však mnohem důležitější fakt, že jde o sérii velice poutavých a čtivých povídek, z nichž každá přináší fascinující obraz lidského osamění. Svým osobitým smyslem pro detail Vás autor doslova vtáhne do příběhu.
Povídky od dosud neznámého autora pro mne byly překvapením a přes některé slabší kusy stojí za povšimnutí. Žonglérství s motivy, které Maňák předvádí, totiž nevychází na prázdno a i přes množství symbolů zůstávají povídky pochopitelné a přístupné čtenářům. Nejvydařenější je podle mě Král květovaných povlaků, příběh podivínského pana Petrova, který je posedlý povlaky a téměř nevstává ze svého křesla. Tam se autor blíží Čapkovi a Nerudovi. Naopak nechutná a morbidní je povídka Řezbář.