Uživatelské recenze

Ztraceno v písku

Ema Lilia, 13.4.2015

(Toto je kvalitní recenze)
Knihu hodnotím jako čtivou a zajímavou. Velmi se mi líbí téma střetu muslimského a křesťanského světa v tehdy bohatém a exotickém Alžíru. Docela živě si jejím prostřednictvím dokážu představit bohatě vyšívané kaftany, dlouhé polední pauzy prokládané vařící kávou a vodními dýmkami, orientální tržiště a krásné arabské koně. Příběh má spád, byť na některých místech se zastaví a autorka věnuje čas popisu míst a historických souvislostí, což mi ale nevadilo, protože mě přišly tyto informace velmi zajímavé. Příběh se odvíjí kolem osudu dívky Nell a ta se zdá být na prahu dospělosti v bezvýchodné situaci. Ztratila svou jedinou vlivnou ochránkyni v domě bohatého muslimského kupce, který je řízen tvrdou rukou vrchního eunucha Farrúcha. Je jí zakázáno pokračovat ve studiu i v léčení, a dostane příkaz se odstěhovat do pánova harému, kde má dělat vše, co ji bude poručeno a co nenávidí. Přátelé, kteří ji v domě zůstali, nemají dost vysoké postavení k tomu, aby ji před mocným al-Karímem ochránili. Je zajímavé pak sledovat, jak se snaží Nell s touto situaci vyrovnat. Někdy se jeví, že příliš naivně, že je ovládána svými emocemi, že dělá ve svých rozhodováních chyby, ale všechno toto přispívá k uvěřitelnosti příběhu. Je jí teprve 16 let a učí se tak, jak plyne čas. Časem se dostane do bodu, kdy bude muset udělat zásadní rozhodnutí, riskovat vlastní život, projít neskutečnými strázněmi a chovat alespoň malé světlo naděje, že to, co dělá, jí nakonec pomůže dojít až k lepšímu a svobodnějšímu životu.

Příjmné čtení

Dana Koubková, 9.1.2015

(Toto je kvalitní recenze)
Krásné zastavení v exotickém a orientálním světě perských koberců, vodních dýmek a sladkých šerbetů. Kniha nás přenese o tři sta let zpět do domu bohatého alžírského kupce, který je zaneprázdněn starostí o své obchodní kontakty v době měnící se vládnoucí garnitury. Vyprávění je pro mě dobře uchopitelné, protože je tento svět popisován z pohledu křesťanské otrokyně, tedy z pozice nám známého kulturního dědictví. Je to samozřejmě vyprávění fiktivní a těžko říct, zda by drzost, se kterou někdy otrokyně Nell odpovídá synovi pána domu, nebyla potrestána v reálných podmínkách rychleji a krutěji. Na druhou stranu tyhle interakce zábavně oživují celou knihu a z dalšího vyprávění je patrné, že Nell, která žije v Alžíru dlouho, dokáže své chování přizpůsobit změněným podmínkám. J mladá a naivní a sní o lásce, ale je i vynalézavá a dokáže využít příležitosti, aby si zlepšila postavení nejposlednější z otrokyň. I ona se mění po dlouhé a strastiplné cestě, na kterou se vydává dílem osudu a dílem z vlastního rozhodnutí, a vyzrává v ženu, která je o to silnější, že si sáhla na samé dno vlastních sil. Knížku hodnotím jako povedenou, je čtivá, dobrodružná i romantická a strávila jsem s ní příjemný čas.

Klasika

Zdenka, 9.1.2015

(Toto je kvalitní recenze)
Čtivá kniha plná napětí,lásky,nenávisti,i touze po sebeúctě a svobodě je zasazena do Alžíru druhé poloviny 17.století.I když čas i děj je pro mně vzdálený,po přečtení knihy jsem měla pocit reality a vnitřní pravdy.S určitou nadsáskou mně tato kniha přípomína mé oblíbené klasiky.Psychologie protagonistů,dobrá znalost prostředí,doby i lidí na mně udělaly dobrý dojem.Jsem ráda,že i u nás se píši i vydávají kvalitní historické romány.

Ztraceno v písku

Q.ee, 7.12.2014

(Toto je kvalitní recenze)
Představte si křesťanské děti (nebo prostě děti, ale v 17. století), které se plaví na lodi. Nepředpokládají nějaké nebezpečí, však už se plavilo po moři tolik lidí. Najednou se ale objeví piráti, přirozeně loď přepadnou a z dětí, mířících do Itálie, se stávají otroci kdesi v Africe.

Zcela upřímně vám řeknu, že mnohem bližší je mi začáteční motiv pirátství (však o tom také byla třeba moje maturitní práce) a v první chvíli jsem byla nadšená představou, že se tímto směrem bude ubírat celý příběh. Ten se pak ale stočil úplně jiným směrem - k otroctví. Prostě ani v takové situaci nedokážu nějak moc soucítit s dítětem (nebo mladou dívkou, jak chcete). Určitě by se našla spousta lidí, které tyto příběhy dojímají, já mezi ně bohužel nepatřím. Možná i proto jsem si knihu úplně neužila, nedokázala jsem se do ní pořádně začíst a neudělala na mě takový dojem, jako právě Ve stínu arény.

Nicméně se pro mě stále jedná o jednu z nejlepších současných (ač historických) knih na našem území. Ivana Špičková má talent, který ještě určitě bude dále rozvíjet v dalších knihách, na které se budu moc těšit. Je fajn číst o něčem, co autorka zná a zajímá se o to. Pokud máte (třeba jako já) maminku, která ráda čte různé pravdivé životní osudy anebo o útrapách lidí obecně, určitě s touto knihou neuděláte chybu.
 
zavřít