Kam prchnout ze sveta lžikrálu,pahrabat,rádobybaronu,
ničení? Do lesu? Do pouští? Vždy skončíš na nule
počátku.Snad-skrýt se do ghetta a čekat na rabat
v železobetonu mlčení,prostredník na spoušti a oko
strnulé v kukátku strílny.Smích bezzubý nad slepou
municí vet,kterým uťali pointu,verbálních kastrací
pulvetí vyrvaných z kontextu,významu naruby,jež tlejí
v márnici,nacpány šakaly za plentu na shnilou matraci
neživých,vylhaných protestu.
úrivok: Zbrane pro Erato,
Mnichov-Peterborough, 1979-1981,
Karel Kryl
Kryl byl podle mě úžasný hračička se slovy. Zkuste si srovnat jeho verše, které vznikaly daleko od vlasti, v cizí zemi, s básněmi tehdejších 'místních' básníků tzv. socialistického realizmu. Jsou proti Krylově lehkosti poněkud 'upocené' a směšné. Kryl je sice jízlivý a sžíravý, ale je pravdivý. Těžko v našich luzích a hájích hledat druhého Kryla. Je věčná škoda, že už nám nic nového nevybásní, nezazpívá a nezkritizuje.