Knihu jsem si přečetl až 11 let po jejím vydání a jsem příjemně překvapený. Na to, že se nepovažuju za intelektuála, jsem se u ní dobře bavil ze spousta různých důvodů - jednak je to docela fajn turistický průvodce Novým městem, čtenář se dozví zajímavosti z historie, všudypřítomná nadsázka neškodí atmosféře a napětí (alespoň jsem za nadsázku považoval ten brilantní sloh a praštěného hlavního hrdinu), detektivní linie (s vtipnými odkazy na éru komunismu, atd.) je taky fajn, i když v závěru románu ustupuje sci-fi končí s nastoleným novým pořádkem. :) Bavilo mě to a dostal jsem chuť si přečíst něco o gotice a architektuře. :) Navíc, i když jsem si knihu půjčil v knihovně, už jsem si objednal vlastní exemplář, protože tak pěkně výtvarně zpracovaná bichle se prostě musí v mé poličce vyjímat. :)
Jedna z nejlepších českých knih, které jsem za dlouhou dobu četl. Jestli román je či není existenciální mi přijde zcestné. Podle mně jde o mix žánrů, který se čte velmi hezky. Jen jsem občas měl dojem, že jsou v textu faktické a logické chyby.
Kniha mi přijde nepřitažlivá, postavy schematické, děsivé scény mne vůbec nezajímají, přijdou mi kýčovité, bizarní morbidita zbytečná. Prostě asi nemám ráda gotický román...
Urbanovi nelze upřít rozsáhlou znalost českého jazyka, smysl pro stavbu, atmosféru, a částečně i příběh. Ale přece jenom, čím víc stránek má člověk za sebou, tím víc je to jen o rochání se ve slovech a oné atmosféře, avšak chybí něco podstatnějšího, nějaká výpověď, něco 'za příběhem', prostě co by mi utkvělo v paměti jako řekněme poselství autora i po přečtení.
Když si člověk přečte názory na tuto knihu běhá mu mráz po zádech. co se v dnešní době považuje za kvalitu, nad tím jen zůstává rozum stát. Ten tzv. poutavý děj je snůškou blábolů a nesmyslů,nehledě na to, že psychické problémy hlavní postavy prostupují dílem natolik, že se již po pár stránkách stává naprosto nečitelným. Nezbývá mi než vyjádřit politování nad takovouto tvorbou a varovat před její četbou. Na náhodném čtenáři pak zůstává posoudit, zda je blázen hlavní hrdina či Miloš Urban.
Zdá se mi trochu podivné, i když na druhé straně snadno pochopitelné, že jsou tu vybrány a uvedeny veskrze kladné recenze. Pro mě osobně bylo Sedmikostelí zklamáním; v duchu Urbanova rádoby komického stylu bych román charakterizovala jako kalkulujícího skřeta na chůdách, ukrytého pod rubášem přitažlivého tajemna.
Pro pobavení snad dostačující, což byl asi účel. Se slovem existencialita bych si v tomhle kontextu ale nezahrávala.