film a divadlo: Uživatelské recenze

nic moc, ale hezká forma vydání

Ano, ještě před předčtením této knihy si člověk, na základě různých informací, řekne, že Miloš Havel byl kolaborant... Ale... Kdo by se na jeho místě (a tedy v rámci jeho možností) zachoval jinak, nebo stejně? Kniha mne bavila, skvěle se četla... Mohu jen doporučit, samozřejmě asi jen těm, kteří se o dané téma (1. republika, film, 2. sv. válka, a pod.) zajímají :-)

Autorka odvedla výbornou práci - rozporuplná osobnost Miloše Havla je v knize vylíčena bez pozlátka, bez zbytečné servility ke slavnému jménu a v širokém kontextu pečlivě rešeršovaných faktů. Byla jsem nadšená, a to nejen jako milovnice doby a prostředí, kterého se kniha týká. Two thumbs up!

Ani já, stejně jako autorka, nemám rád Putina a jeho režim v Rusku. V podstatě s autorčiným hodnocením souhlasím. Jen bych svůj nesouhlas dokázal vyjádřit bez sprostých slov a vulgarit

Dobré

Musím objektivně přiznat, že nechápu, jak si nemůže být filmový historik vědom skutečností, že se doba neustále měnila, že do kinematografie zasahovaly vlivy mocenské, politické, čistě lidské, vztahové, kulturní... Tohle je naprosto naivní snůška právních předpisů, které navíc Ivan Klimeš neumí interpretovat. Netuším, jaké má vzdělání, ale naivita, s níž předkládá jednotlivé závěry je až neuvěřitelná. To se aspoň nikoho nezeptal, jak se proměňovaly např. politické, ekonomické a kulturní podmínky První republiky? To nechápe, že film dělali umělci a podnikatelé? Ne, tohle je opravdu katastrofa a nemohu jinak jež hodnotit 1/5. A ten bod dávám jen za to, že ta kniha je tlustá. Odhlédnu raději od více než jasné inspirace některými zemřelými autory, kteří se již nemohou bránit.

Klimeš udělal kvalitní kus práce. Především by bylo dobré upřesnit, že kniha vychází z filmovědného diskurzu a je zaměřena na odbornější část čtenářů. Paní Katka zde v recenzi píše, že filmy, politiku (dějiny) dělají lidé. Tento zastaralý přístup velkých jmen a dějin jako jednoho kontinuálního proudu je něco, co bylo v oblasti historie dávno překonáno. Proto bych všem, kteří se o rannou českou kinematografii nezajímají detailněji, ale jen povrchně a od knihy očekávají vtipné historky z natáčení nebo pohnuté osudy hereckých hvězd doporučil, aby se porozhlédli někde jinde (např. Bartošek - Náš film).

Jedna z nejúžasnějších knih poslední doby. Naprosto skvěle napsaný příběh, kde se prolíná popis historického období a útrapy nadaného introvertního skladatele.
Vůbec mne nepřekvapilo, že kniha byla dlouho vyprodaná, protože každému kdo se začte a miluje hudbu, tahle kniha způsobí minimálně husí kůži. Magické a fascinující čtení. Hurá že je na obzoru dotisk!! Díky AMU.

Kdyby autor aspoň tušil, že filmy dělají lidé, že politiku dělají lidé a že i instituce řídí lidé, možná by jeho kniha za něco stála. Takhle je to jen suchopárný sled nařízení, čísel a dat bez jediné otázky i bez odpovědí. Vlastně jedna otázka mě napadla - proč tohle vůbec vzniklo?

Se Zdenkem Mertou se znám z konzervatoře, a o tom, že je dobrý muzikant není pochyb. Že napíše knížku, a už jich je víc, mě překvapilo. Knížka je docela čtivá, některé věci jsou asi trochu "přikrášlené", což lze považovat za uměleckou nadsázku a místy mi připomněla povídky Šimka a Grossmana, což nemusí být také na škodu. Velmi trefně v ní popisuje komunistickou éru, která postihla nejenom umělce... Ještě mě napadá - kdy jsi vlastně Zdenku studoval, vždyť jsi byl stále někde pryč?
Sice nevím co tato knížka řekne čtenáři nepolíbeného uměleckou múzou, ale myslím, že za přečtení stojí.
Milan

Jsem milovní Sherlocka Holmese. Viděl jsem všechny seriály, filmy a četl všechny knížky. Je to Archív Případů nové série s Benedictem Cumberbatchem. Všech 9 případů podaných vtipně a podle seriálu.

Na knihu jsem byla moc natěšená. A jsem zvědavá, jestli se mi na ní povede i pěkná recenze :-).
Je to vlastně kniha rozhovorů známého publicisty Aleše Palána s Miloněm Čepelkou... Výčet, co všechno je, by byl na celou stranu A4 :-). Nicméně většina z nás, ho zná hlavně z Divadla Járy Cimrmana...
Původním povoláním učitel českého jazyka a literatury, je spisovatel, textař, herec, scénárista a moderátor. V roce 1967 spoluzaložil Divadlo Járy Cimrmana, v němž působí jako herec dodnes.

Aleš Palán je novinář a spisovatel. Je autorem řady knižních rozhovorů... Publikuje zejména v Hospodářských novinách. V roce 2016 vyšel jeho román Ratajský les a reportáže v katalogu Nejkrásnějších českých knih roku 51+.

,,Někdy se to tak prostě přihodí, jindy ne... Někdy se s respondentem, s nímž dělám knižní rozhovor, skutečně najdeme a spřátelíme. Párkrát se to už stalo. Jindy naše vztahy skončí vydáním knihy - poděkujeme si a jdeme každý svoji cestou.
Přátelství není nárokovatelná položka a nemá-li vzniknout, neurodí se ani za ten rok či dva, kdy se s dotyčným intenzivně scházíme a povídáme si.
Kniha rozhovorů, která je založena ,,jen" na naslouchání, otevřenosti a vzájemném respektu jejích autorů, nebývá o nic horší. Ta, která je ale okořeněna kamarádstvím, má něco navíc.
S Miloněm Čepelkou jsme se během práce na Nedělňátku skamarádili. Věřím, že je to na našem dílku poznat. A věřím, že skamarádit se s ním dokáže skrze stránky i čtenář."

Aleš Palán

Ano, tak pod to bych se klidně podepsala! Jejich kamarádství je na této knize znát a skrze stránky jsem se s panem Miloněm Čepelkou skamarádila i já :-).
Ostatně to už jsem byla dávno. Divadlo Járy Cimrmana zbožňuji!
A navštěvuji ho už takových patnáct let. Tehdy jako ještě hodně ,,malá" jsem jejich seminářům moc nerozuměla a těšila jsem se na jejich hru :-). To se ale časem změnilo a nyní mám ráda oboje, semináře i hry.
Moje nejoblíbenější hry jsou: Švestka, Záskok, Akt a České nebe.

Jako menší jsem se při představení hry Švestka velmi smála zapomnětlivému Přemyslu Hájkovi. Když pořád zapomínal, proč vlastně přijel...
A jakožto nejmladší z diváků jsem byla trochu neukázněná a prostě jsem to už nevydržela a vykřikla, že je tam kvůli očesání švestky!
:-D. Táta ze mě tehdy radost neměl, ale herce to pobavilo a publikum také :-).

Pak jsem si došla pro autogramy do jejich šatny. A byl to krásný zážitek. Byli na mě hodní, milí a podpisy jsem dostala od všech :-).

S Miloněm Čepelkou byla beseda a poté autogramiáda této knihy. Řekla jsem mu, jak je úžasný a napsal mi do knihy věnování, jedno pro mě a jedno pro tátu :-).
Vyzařovala z něj pozitivní energie, stejně tak z Aleše Palána, který se mi také podepsal. Byl to opravdu výjimečný zážitek!

Musím se tedy hnedle zeptat na Vaše další divadelní rituály.

,,V Aktu, který hrajeme málo, jsem já mamka a Jarda Weigel taťka. V šatně mi zapne zip, který mám na zádech šatů, a plácne mě po zadku. To nesmí udělat nikdo jiný, jen on jako manžel!"
Str ~ 209

Tento jejich rituál mě opravdu pobavil! V Aktu je Miloň Čepelka jako ,,mamka" prostě nedostižný. A těch her je více. Troufnu si říct, že exceluje v každé hře, kde se objeví...

Po přečtení této knihy jsem si vlastně uvědomila, jak málo jsem toho o něm věděla a to je jeden z mých oblíbených herců, takže je to docela ostuda.
Na druhou stranu si říkám...
Máte oblíbeného herce / herečku. Rádi se na dotyčného koukáte, líbí se Vám jak hraje, jaké má vystupování atd...

Ale kolik toho vlastně o něm víte? O jeho životě mimo divadlo? A to, jaký doopravdy je??

Stalo se mi, že mi byl někdo velmi sympatický, ale při osobním setkání jsem byla docela zklamaná. Ale to není tenhle případ!
Miloň Čepelka je milý, sympatický, vyzařuje z něj pozitivní energie a elán. Je to hodně akční člověk.

Na závěr musím pochválit kráskou obálku! Přesně takhle se Miloň Čepelka usmíval i na autogramiádě :-).

Knihu vřele doporučuji! Rozhodně za to stojí!!! Nejen pro příznivce Cimrmanů, ale i pro něho samého!

Tato kniha mě uchvátila před lety, když jsem četl první vydání. Nyní jsem se trochu obával, že po těch mnoha letech mi už nemá co říct. Naštěstí se to nestalo. Je to neuvěřitelné, ale Mikoláši Chadimovi se podařilo napsat velice čtivou i poučnou knihu. Do knihy jsem se tak začetl, že mi nevadily drobné pravopisné chyby, resp. překlepy. Ale to jde na vrub vydavatele, ne autora. Kniha je doplněným a přepracovaným vydáním - obsahuje spoustu fotografií a dalších dokumentů - a já se už těším na druhý díl.

kazda pisen ma melodii a text. Tady jsou sebrane jen texty bez melodii.
Texty jsou zajimave a zabavne. Jen ty melodie jeste dodat, nebo na
chybejici melodie upozornit by bylo prospesne

Jedinečná kniha, jako je jedinečný Václav Hacel!

Posuzuji knihu pouze do konce roku 1968. Pote uz jsem nemel moznost brnenskou scenu sledovat. Ona doba do roku '68 je popsana nepresne s nejednou vynechavkou. Jestli je pozdejsi doba zpracovana lepe nemohu posoudit, ale mam pochyby. Graficka uprava knihy a jeji tisk je vynikajici.

Knihu jsem si půjčil s určitou opatrností, neboť jsem o Václavu Havlovi četl mnohé. Ale ihned mě zaujala a nadchla. Je to velmi osobní a zároveň vyvážené dílo. Autor interpretuje známá fakta z blízkosti, kterou mnozí nemají. Mistrně napsaná kniha, ze které čiší osobitost a odstup zároveň. Každý, kdo chce Havla lépe poznat, i když je nyní již v jiné dimenzi bytí, by si tuto knihu měl přečíst; a pro studenty středních škol by měla být tato kniha povinnou četbou. Kniha obsahuje svědectví a psychologický ponor, který jiná díla nemají. A pokud toto někdo považuje za "plky pražské kavárny", tak mi je ho upřímně líto, neboť první polistopadový prezident je osobnost, jaká na českém hradě ještě mnoho let nebude.

Kniha neobsahuje nic nového, neznámého, čekal jsem od ní víc. Některé pasáže o jeho umělecké tvorbě mi přišly únavně zdlouhavé. V mých očích se jedná o standardní životopis. Každopádně Václava Havla uznávám jako velkou osobnost, i když ne vždy jsem s ním ve všem souhlasil.

Skvělá kniha!

Kdykoli se od konce šedesátých let na české hudební scéně něco zásadního dělo, Ivo Pospíšil byl u toho jako organizátor, přímý účastník a především nekompromisní zastánce klasického rock'n'rollu. Plastici, DG307, The Old Teenagers, Classic Rock'n'roll Band, Garáž, Ivan Kral Band, rozjezd pražského klubu Radost nebo Tea Jay Ivo. Žádný mainstream, žádný pop a minimum kompromisů. Jeho vzpomínky jsou přímočaré a poctivé stejně jako jeho hudba, které se celý život věnuje. Bez příkras a narovinu se vypořádává s řadou úspěchů, včetně řady let na výsluní s legendární původní Garáží i s řadou osudových klopýtnutí a nepřízní osudu. Údernost a strohost krátkých vět dělá z jeho příběhu neuvěřitelně čtivou mozaiku všeho, co se v české kvalitní nemainstremové muzice za posledních 40 let odehrálo. Famózní ohlédnutí legendy.

na cd už neníco vydat ( možná best of z best of a tak dále) a nakonec z toho všeho skončíme zase u Ráchel. Mezi tím vydáme knihu v níž informace budou načerpány z lidí pohybujících se v době minulé kolem Petra.... a po ramenou plácaly a plácaly, přitom krev sály a nic do bolavé duše nedaly. A najednou : nemáme z čeho žít a nikdo nás za ruku nevodí, takže musíme vystupovat s (asi možná) "revajvlem" a tvrdit jak jsme ho všichni znaly. Peta svůj vnitřní život nikdy nechtěl ukazovat na veřejnosti a pokud se tak stalo byla to jedna z věcí kterou trpěl. A asi proto se divím: proč vy přátelé nectíte přání a nenecháte spát to co už únava ke spánku dovedla? co bude následovat? (po cd, dvd, knihách)..... budem půjčovat Noemi? nebo vyrábět figurky???

Vtipné a neotřelé dialogy, dobře vykonstruovaný děj poukazující na hořce-usměvný stav tehdejší ruské společnosti. Dohromady to vše dělá z Višňového sadu skvělou hru, mnohokrát a často hranou v divadlech a myslím, že i oblíbenou. V poněkud modernějším zpracování je zajímavá hra L.Ulické "Ruská zavařenina"..

lidi uz leta schanim tutu knizku. nevali se nekomu doma a nechtel by ji zpenezit? hned bych ji bral... kdyby se nekdo nasel tak muj mail je dusan118@seznam.cz

Tendenční plky "pražské kavárny"

Tak jak bylo panu prezidentovi vlastní,čestný a charakterní muž, škoda že není mezi námi často na něj vzpomínáme,Drak

Precizní, zajímavé, pokud možno objektivní. Dobrá práce.

Určitě nejlepší česká kniha o filmu, byť se týká jen období okupace. A nejde jen o překvapivou analýzu skryté propagandy třeba v komediích, ale i celkové dobové ovzduší. Lidi, diváci, tvůrci, politici… všechno tam je, nepřikrášlené, neskandalizované. A široký záběr, ten mě bavil nejvíc.

Ivana Trojana mám velice ráda, ten mě ještě nikdy nezklamal, ale tato knížka ano. Autorka vlastně udělala to, že vybrala z rozhovorů, které s Ivanem Trojanem zveřejnily různé časopisy, úryvky a ty pospojovala a rozdělila do kapitol. V podstatě jsem se nedozvěděla téměř nic nového a knížku bych si určitě nekoupila. Zvládla jsem ji přečíst za jeden večer a ráda zase vrátila do knihovny.

Kniha obsahuje velké množství zajímavých informací především z dřevních dob existence kapely. S postupujícím časem úroveň literární i obsahová uvadá.

Knížku o paní Daně mám ráda... Měla jsem, a vlastně stále mám, ráda tuto Paní herečku... Díky mému věku si jí však nejvíce vybavuji jako doktorku Fastovou, což je role, ve které byla pí Dana skvělá... Nu, a tato kniha mě příjemným způsobem připomene pí Danu nejen jako onu dr. Fastovou.

Zobrazit další (27)

Recenze 1 – 30 z 328