Umění: Uživatelské recenze

Mám poněkud smíšené pocity...ale přiznávám, dílko jsem zhltla naposezení, asi tak udělá každý, kdo měl rád paní Herečku Jiřinu Jiráskovou, a zjistí, že tvrdá slupka skrývala křehké jádro, jak to tak bývá, a že role je jeden svět a život druhý, i když v tomto případě skoro za roli život dán. Knížečku, deník, zpověď, vzpomínku lze nazírat dvěma pohledy, začnu tím ošklivějším, podezřívavějším: Objevila se v pravý čas, kdy je zájem, ale kdy se hlavní postava nemůže již bránit, nese prvky bulvárnosti, i když co pod ten pojem dnes patří? Jen chci říct, že některé věci by se nemusely vyslovovat. Pohybuje se v prostředí faktů při troše snahy dostupných a zjistitelných, až mě napadalo, jestli to není celé podařeně vymyšlené (ačkoli tomu moc nevěřím, chci doufat, že to tak není, jaká pomoc, při čtení mě to napadlo, ale snad by se ostatní účastníci ozvali...) A ten druhý pohled? Niterná zpověď, která ze smutku nad odchodem malé velké ženy musela ven, silné momenty, hrdost a slabost obou dam, setkání "na celý život"...zajímavá forma vyprávění, deník plný nadhledu, ironie a zároveň dojemných situací, čehož by nebylo dosaženo, kdyby se některé věci nevyslovily... Kéž by se knížečka dostala jen do rukou citlivých a spřízněných duší!

Jeden z nejhezčích nakladatelských počinů, knížka jako ideální dárek "pohádky dětem", doma jsme se o vánocích bavili těmi strašidly až do půlnoci.

Životní příběh jednoho z našich nejlepších malířů druhé poloviny 20. století je neuvěřitelně zajímavý a v podání autora i nesmírně čtivý.

Po všech stránkách reprezentativní publikace Jiřího Kuthana a Jana Royta představuje nejen architektonickou masu pražského Chrámu, ale i vývoj stavební koncepce, historii předchozích sakrálních staveb a dějiny výzdoby a vybavení kostela, včetně chrámového pokladu. Bohatá fotografická dokumentace přináší detailní záběry, mapuje prvky stavební i zdobné, zvláště výrazně pak sochařská díla, jež jsou čtenáři představena v úplnosti v ideálních úhlech pohledu, které běžně nejsou možné (např. přemyslovské náhrobky v kaplích chóru zabrané z nadhledu).
Kniha je cenná nejen publikací nových poznatků z oblasti historie a kunsthistorie, ale též přehledným svodem starších informací a syntézou vědecky faktografické přesnosti a lidsky citelného obdivu. Ač svým formátem a hmotností nepatří k praktickým publikacím, svou funkci reprezentovat splňuje. A to pro širší i vědeckou veřejnost.

O Elvisovi jsem toho moc nevěděl . Proto mi tato kniha přišla jako velice přijemné čtení. Opět se dozvíte vše zajímavé . Například z natáčeni jeho filmů , o jeho působení v armádě a podobné dalši zajímavosti z jeho života . Kniha je navíc doplněná úžasnými ilustracemi které jsou velice povedené . Tato kniha stojí jednoznačně za přečtení .

Jsou určitě i lepší knihy o Marylin Monroe než je tato . Jako hlavní zápor se zde jevi to , že není celá psaná v češtině . Musite hledat mezi angličtinou a polštinou což někdy je opravdu únavná práce . O Marylin se v knize dotvite opravdu jen to nejpodstatnějši . Kdo by chtěl vědět vice má smůlu . To co je na knize velmi dobré jsou ilustrace. Je doprovázená zajimavými ilustrovanými obrázky M M . To co ji děla vyjmečnou . Jsou citáty které M M řekla a drobné zajímavosti z natáčení jejich některých filmů . Jako celek velice průměrná kniha . Obrázky a citáty však stojí za to .

Velice dobrá kniha o jednom z největších country zpěváku, Popisuje jeho život a kariéru až do doby jeho smrti. Tuto knihu doporučuji všem co maji rádi hudbu pana Cashe. Kniha je velice hezky zpracovaná a dozvíte se zde všechno podstatné. Doporučuju všem.

Knihu napsal aktivní hudebník, inklinující k undergroundu, navíc poučený kunsthistorií. Zaměřuje se na vybranou (podstatnou) výseč krautrockové scény a netají se tím, že je to výběr podle jeho vkusu. Nezařadil soubory jako Gila (?!), Damenbart a další, vyhnul se až na výjimky folkově a jazzrockově orientovaným kapelám. Autor pod čarou citlivě zařadil odbočky k nejrůznějším obecnějším pojmům, které příjemně rozšiřují rozměr tématu publikace. Rozbory a posudky jednotlivých alb a skladeb jsou asi to nejlepší, co jsem v této oblasti dosud četl.

Kniha se mi moc líbí, jsou tam opravdu hezké fotky z celé cesty po Route 66 a poutavý komentář o všech státech, které silnice protíná.

J.A.Komenský "Kdo se bojí větru, nikdy nebude sít", "Kdo se bojí mraků, nikdy nebude sklízet". Doc.Jiří Všetečka v celém svém plodném životě bohatě sil a (nejen) v této knize se s námi štědře dělí o celoživotní sklizeň. Za což oběma pedagogům, více jak evropského formátu, patří obdiv. Huněk

Dobrý den, kdybych mohla dát dárek J.A.Komenskému k 420.narozeninám, darovala bych knihu Jiřího Všetečky Všenáprava obrazem. Doporučuji všem, kteří si chtějí dopřát knihu, do které je vložena téměř všechna moudrost a člověčina světa a to díky fotografiím Jiřího Všetečky.

Pokud máte kapelu Pink Floyd rádi, tato kniha vás určitě potěší. Nick vypraví příběh kapely s otevřenou upřímnosti, ale zaroveň si po celou dobu dokaže udržet nadhled, který mi v kombinaci s jeho typicky britským suchým humorem mnohokrát vykouzlil na tváři úsměv. Narozdíl od mnoha tématicky podobných knih, u kterých jsem měl často pocit, že čtu článek z Wikipedie, se Inside Out Nicka Masona čte přímo parádně - nenudí zbytečnými daty, ale nabízí poutavě podaný pohled na historii této legendarní rockové formace.

Je až neskutečné, co lze "oprášit" a opět zviditelnit pomocí paralel nynějších fotografií k původním linorytům a textům J.A.Komenského. Troufám si tvrdit, že pan Všetečka o tomto díle přemýšlel celý život.Je totiž nemyslitelné, aby kdokoliv, kdo nemá zkušenosti, kdo nemá rozhled a kdo nemá cit, byl schopen v relativně krátkém časovém úseku něco podobného vytvořit.Nadčasová práce Komenského zároveň s aktuálními fotografiemi pana Všetečky se nedá "jen tak" číst. Nedá se "jen tak" na to koukat. Nelze knihou "jen tak" listovat.Je to učebnice. Láskyplná. Citlivá.Jen tak ji pochopíte...

Knížka, která by neměla chybět u nikoho, kdo pochopil, o čem Praha je; pro dítěte, pro dospělého, pro básníka, pro fotografa, pro zamilovaného, pro nešťastného, pro romantika, pro výtvarníka, prostě pro všechny, kteří Prahu milují a jsou schopni ocenit neskutečně půvabný a citlivě podaný dialog fotografií pana Všetečky s původními verši pana Nezvala.Děkuji za krásné chvíle s knihou!

Povinná školní, středoškolní, učňovská, vysokoškolní, pracovní, mateřská, úřednická, nemocenská četba.Cimrman je vlastně náš druhý statní poklad ... nebo první?!

Pokud budete k těmco CD přistupovat jako k rozhlasovému dokumentu, budete nadšeni. Naučíte se nejen něco o skladatelích, ale hlavně se naučíte slyšet hudbu, poznvávat její zákonitosti a je to taková makačka, že se už nedivím, že mnoho skladatelů prostě MUSÍ být podivíni. Je to talent a tvrdá práce v jednom.

Průvodce po barokní Praze s barevnými ilustracemi, který formátem i váhou umožňuje majiteli vzít si ho s sebou na procházku a při kochání se památkou doplnit si i informace o ní, jenže pak namátkou narazíte na fatální chybu, která vás pak dostane do pochybností o pravdivosti ostatních údajů, viz str. 157 pasáž týkající se Karlova mostu "Mezi jeho obdivovatele patřil například Émil-Antoine Bourdelle (1861-1929), nejvýraznější umělecká osobnost počátku 20. století ; v Paříži má muzeum a jeho jménem jsou nazvány i restaurace. V bohatém seznamu jeho žáků najdeme třeba Augusta Rodina...." tak tady to bylo úplně opačně Bourdell byl žáken Rodinovým. Také by se dalo diskutovat o titulku u obrázku: "E.-A. Bourdelle, dnes už veřejností zapomenutý umělec..." jednak to vyvrací výše citovanou pasáž o Paříži a navzdory jeho zapomenutí, se o něm učí všichni, kdo studují dějiny českého sochařství. Mezi jeho žáky patřil např. Otto Guttfreund. Škoda pro autora, vrhá to na něj nedobré světlo, jestli takových opusů vyrobil více nechci zjišťovat, bohužel zde platí staré přísloví důvěřuj, ale prověřuj!

Osobnost E.F. Buriana vzbuzovala vždy rozporuplné reakce - od absolutního zatracení k adoraci, zdá se, že dokument, nejedná se o beletrii, mezi těmito póly nastavil i škálu šedí mezi černou a bílou a nakonec se zněj vyloupnul člověk - s talentem pro divadlo, se vzděláním a s určitou naivitou ve vztahu k okolnímu světu, který někdy dokáže jít tvrdě za svým cílem a to vše v kontextu své doby. Myslím, že je to velmi záslužný počin, s kterým se autor Jan Burian vyrovnal více než čestně.

Mám z této edice Bacha a musím říct, že mě to opravdu okouzlilo. Nejsem příznivce vážné hudby, ale po tomhle poslechu musím říct, že se cítím obohacená. Hlavně jsem poznala, jaký kumšt je vůbec skládat hudbu, že to není žádná sranda a je to obrovská dřina.
A taky jsem poznala, že nemám hudební sluch a je to pro mě docela těžké.
Rozhodně poučný a opravdu chytlavý dokument.

Nevěřte kritikům, kteří tuhle knihu nemilosrdně odstřelují jako bulvár (rozuměj: brak). Jde o zábavné představení nejvýznamnějších osobností americké kinematografie 70.let, a ačkoli se Biskindova kniha nemůže stát pramenem seriózního bádání, pro milovníky filmu (a daného období zvlášť) je to téměř povinnost. I když ne každému se profily oblíbených režisérů (kterým nic lidského nebylo cizí) mohou zamlouvat.

Kniha nezbytná pro všechny, kdo se věnují sběratelství filmové hudby (soundtracků), protože přehledně a srozumitelně mapuje historii a současnost předmětu jejich zájmu. Tematické uchopení (Němý film, Zlatý věk, Animovaný film, Klasická a populární hudba ve filmech atd.) umožňuje nabídnout čtenáři i stručné portréty nejvýznamnějších skladatelů (např. Steiner, Korngold, Herrmann, Morricone, Williams), hlavní přínos publikace však tkví v její ucelenosti. Navíc autor nedělá z filmové hudby "vědu", mnohého fandu filmové hudby možná překvapí, za jakých podmínek populární a oblíbené filmové melodie vznikají.

Tato výtečná kniha popisuje osud a dílo jedné z největších postav naší historie. Mistrně kombinuje velké množství poznatků, aniž by to ubíralo na její čtivosti. O postavě Leonarda da Vinci existuje celá řada publikací, přičemž tuto můžeme poprávu řadit mezi jednu z nejlepších. Doporučuji všem, kteří chtějí pochopit dílo Leonarda v celém jeho širokém záběru a nechají se vlákat do složité a zajímavé doby, ve které žil.

Na první pohled rozhodně prospěšná publikace se v průběhu čtení mění v lehký úžas nad zvolenou formou. Jistě je pěkné, když autor není faktografický suchar, na druhou stranu, pokud vám faktograficky pojatá kniha více poví o imaginaci autorky než o vlastním předmětu našeho čtenářského zájmu (tiše přitom předpokládám, že knihu čtou zájemci o Vláčila, nikoli o Horákovou), je cosi na pováženou. Situaci zachraňují snad jen přílohy v podobě Vláčilových autentických textů. Škoda. František Vláčil na slušnou knižní biografii ještě stále marně čeká...

Základní charakteristikou tohoto knižního opusu je snaha po hledání a komparaci velmi široce vymezených souvislostí. To je patrné hned v úvodních kapitolách, v nichž se L. J. Konečný obsáhle věnuje znojemskému hradu, jeho předchůdcům, vzniku, historickému významu i architektonické podobě. Už v těchto kapitolách se, navzdory jejich nepochybné přínosnosti, projevuje jeden podstatný rys. Konečný pracuje velmi často na samé hraně spekulativního výkladu, přičemž navíc vlastní výklad zpravidla vzápětí automaticky postuluje jako ověřený fakt. Tento spekulativní přístup si sice může autor, vzhledem ke své vysoké erudici, jíž ostatně odrážejí obsáhlé seznamy "základní použité literatury", řazené za každou jednotlivou kapitolou knihy, jistě dovolit, ovšem přesto daný přístup nabádá ke zvýšené ostražitosti. To platí především o výkladu třetí zóny nástěnných maleb, jejichž výklad působí, přes celou řadu velmi přesných dílčích poznatků a postřehů, například ohledně celkové kompozice maleb jižní poloviny lodi (výjev "posvátné orby" vložný do výjevu příjezdu oráče k postavě (č. 8), předávající mu diadém), ve svém celku značně nepřesvědčivě. Syntéza antického či pohanského s křesťanským zde po mém soudu naopak v zásadě nebyla "ideově myslitelná" a pokud k ní došlo, pak buďto jako aplikace určitých obecně používaných forem a motivů, v nichž jistě mohlo být mnoho reliktů předkřesťanského myšlení, nebo jako aplikace forem a motivů vědomě přeznačených křesťanskými obsahy a významy. Jedinou vědomou výjimkou zde mohl být nepochybně velmi silný vliv vlastníka rotundy, který je ostatně nepochybně patrný ve čtvrté zóně maleb znojemské rotundy. To ovšem znamená, že výjevy třetí zóny znojemské rotundy můžeme vykládat právě jen v rámci "přemyslovského mýtu", který nepochybně mohl být v nějaké podobě konstituován již před Kosmou. Ošidnost Konečného jednoznačně vyznívajících výkladů je ostatně dána nejen nikterak skvělým dochováním nástěnných maleb, nedostatkem vhodného materiálu ke komparaci, ale také jejich původním provedením. Například, vykládat prakticky všechny zobrazené stromy jako "stromy života" je složité už vzhledem k dobře poznanému sklonu primitivních malířů zobrazené ornamentalizovat a schematizovat. Podobně naráží jednoznačný výklad "trojité postavy" jezdců ve třetí zóně na prostý fakt, že zobrazit skupinu jezdců jedoucích "v zákrytu", by nepochybně byl pro působící malíře velmi obtížný, ba přímo neřešitelný problém. Obdobně použití barev zde může mít čistě dekorativní smysl, neboť, stejně jako v dětských kresbách, může barva jednoduše jenom odlišovat jednotlivé postavy (v čistě optickém smyslu, nikoli významově), nikoli je naplňovat ikonografickým obsahem. Celkově působí Konečného výklad jako příliš složitý a málo myslitelný v nepochybně dosti primitivním prostředí tehdejšího přemyslovského knížectví. Stačí si položit otázku, kdo by mohl být autorem tak složitého ikonografického programu a také, byl-li by takový program čitelný pro kohokoli z možných diváků. Naopak velmi přesvědčivě působí jak Konečného datování vzniku rotundy i maleb, tak jednoznačný výklad jejich čtvrté zóny. Nahrazení běžného výjevu "nebeských chórů" žijícími i zesnulými příslušníky rodu přemyslovců napovídá, jak mohl být celý ikonografický program komponován. Spíše než jako složitý a pečlivě komponovaný celek mohlo jít o určitou improvizaci, poněkud neorganicky obměňující obvyklý typ malířské výzdoby sakrálního prostoru podle bezprostředních požadavků investora, jehož zájmem zde nepochybně byla oslava Přemyslovského rodu, vlastní sebeprezentace a také, připomínka konkrétní historické události a její jistá sakralizace.
Přes uvedené výtky je Konečného kniha nepochybně prací zásadní. Právě proto ovšem vyžaduje její text další kritické promýšlení a širokou diskusi, nikoli jen opatrné poplácávaní po autorových ramenou.

Překrásná kniha, velmi citlivě napsaná - je plná bolesti, uvědomění si a velikého poznání...Hluboce se sklaním před autorem této knihy. Vřele doporučuji všem její přečtení.

Zděšení přišlo hned po přečtení prvních několika stran této knihy. Forma odpovídá úrovni slohové práce žáka sedmého ročníku základní školy, i když i o tom lze pochybovat, jelikož kdejaký sedmák by určitě zvolil sofistikovanější vyjadřování než „spisovatel“ Hladký. Kniha je též plná zásadních gramatických chyb, takže bych všem doporučila ji spálit či prodat agentuře Scio na procvičování tzv. hledání gramatických chyb v textu. Hned na prvních několika stranách knihy se to hemží nesprávným skloňováním a špatně zvolenými „i“ a „y“. Vydávání podobných knih by mělo být trestné.

Fantastická kniha - není co dodat.

Tato kniha mapuje opravdu celou kariéru Beatles a najdete všechno,co chcete.Navíc je doplněna skvělými fotografiemi,některé dokonce nikdy nebyly ukázány světu.Pro milovníky Beatles ideální.Tuto knihu jsem si opravdu oblíbila a všem ji doporučuji:)

Naprosto skvělá a vyčerpávající kniha o britských anarcho-punk kapelách 80 let.

Výborná knížka pro milovníky houslí i odborníky plná velkých obrázků houslí.