Pro děti a mládež: Uživatelské recenze

Krásné ilustrace, popis některých lidských objevů součástí příběhu, vtipné a kratší kapitoly. Větší písmenka, ideální pro čtení 1.-3. třída.

Má to tolik stránek (přes 200) a čte se to tak rychle!!! Jen můj syn chce číst další příběhy Ferguse. Kde mu je mám jako sehnat??? :-)
"Fergus a létající kůň" je obrazové a literární mistrovské dílo pro děti. Děkuji tomu pánovi z Arga na veletrhu Svět knihy, který mi tu knihu dal do ruky - rodiče dětí ví o čem mluvím, když napíšu, že se stal malý dětský zázrak!

Zakoupila jsem a těšila se, jaká knížka bude. A mohu se jen připojit k předešlé recenzi - dětem se líbí, ale já jsem zklamaná. Nelíbí se mi, jak se dědeček k Viktorce chová, jak k ní mluví a vlastně bych nechtěla, aby toto bylo vzorem.

Říká se lepší míň než víc a to platí i v případě této knihy. Text není dlouhý ani namáhavý, doplněný překrásnými ilustracemi.
Jak jednou spatříte tuto knihu okamžitě po ní zatoužíte a slibuji, že ji neotevřete a nepřečtete jen jednou.

Dcery nejoblíbenější kniha, začaly jsme ji číst, když jí byl asi rok, okamžitě začala napodobovat v rámci schopností její motoriky. Časem je samozřejmě šikovnější a šikovnější a mění se nejoblíbenější básničky. Od autorky máme také knihu "Veršované znakování", ale zřejmě díky skvělým ilustracím Venduly Hegerové se spoustou zajímavých detailů je tato kniha TOP v dětské knihovně. Říkanky se naučil i můj manžel, který jinak česky neumí ani "ň" :o)

Krásně ilustrovaná kniha. Text mi přijde trochu kostrbatý a suchý. Kapitola o kouzelných slovech děkuji a prosím je pro mě už trochu pravěk. Přece všichni víme, jak to s jejich kozlem je... Myslím, že výchovné věci měl konzultovat více autor s dětskými psychology. Dceři se jinak kniha líbí.

Tato kniha dokonale ukazuje, jakým obrovským přínosem je vyváženost slova a kresby či malby. Čiší z ní lehkost, láska ke zdánlivě obyčejným věcem… V neposlední řadě jistě oceníte hravost češtiny…
Hlavními postavičkami jsou miloučké „potvůrky“ vzniklé z chmýří – Šinka (z pampelišky) a Pampe (z ocásku lišky Pampe), kteří se díky větru potkají na parapetu okna a pak si najdou domeček v krabici s ponožkami, které jsou připraveny na zašití... Potom prožívají docela obyčejné dny – ráno cvičí (kresby cviků na 2 stranách), pak si šijí převleky z ponožek na karneval, který se koná v příborníku, potom jdou nakoupit do ledničky – zde jim pan prodavač nabízí např. bamboly (brambory), čivuli (cibuli), hňoubu (houbu), mrněv (mrkev) – nepřipomíná Vám to mluvu Vašich dětí? Nakonec vyberou takovou zeleninu, díky níž získají nového milého kamaráda Pížu, který je trochu brepta (jeho vymýšlení si je však nahlíženo jako něco samozřejmého, co do světa patří, co přináší legraci a radost – např. když Pampemu a Šince přinese „damaškové čapky z Orientu“, ve skutečnosti vyhozené burákové skořápky, mají z nich všichni společně potěšení).

Ukázka: (navzájem si chystají dárek k narozeninám) „Nakonec vybrali oba ten nejlepší dárek. Takový je jen ten, co se nemusí líbit nám, ale tomu druhému udělá radost.“
Takovým dárkem asi Kniha Alžběty Skálové ale nebude...

Knihu si lze prohlédnou (bohužel ne celou) na http://www.youtube.com/watch?v=07JhGSLnElI

Snad jako vzdy kdyz jde o dramatizaci od J.Horcicky - nadherne zpracovani a herci, z kterych uz dnes mnoho neuslysime. Divadlo v poslechove forme. Knizka shrnuta ale nic podstatne nechybi. A vlcice Medricka... ;)

Pane... jo.


Přečetl jsem už ledasco a málokdy se mi stává, že by mě něco tak vyvedlo z míry. Nejprve Vás tahle nenápadná knížečka překvapí tím, že navzdory Albatrosu a některým knihovnám, které HvP označují naprosto mylně jako četbu pro mládež, se jedná o dílko sice tenoučké a tonáže poněkud chcíplácké, ovšem překvapivě kalorické a budete ho nejspíš číst déle, než byste čekali. Zcela proti trendům "tlustá kniha s řídkým textem" je tohle nabité filozofií a emocemi tak, že to skutečně dovede překvapit, i když už jste i něco od Gaardera četli a tušíte, co zhruba můžete čekat. Pro mě byl šokující závěr, po kterém jsem se přistihl, že se malinko klepu a snažím se popadnout dech...

Dílko je to neobvyklé, nezařaditelné... červená knihovna říznutá detektivkou a s filozofickou vložkou? Filozofie říznutá milostným dramatem a detektivní zápletkou? Ať tak či onak, pro mě osobně krásné, dech beroucí, plné kloudných myšlenek a krásných emocí a určitě jedna z černých perel (perliček) knihotéky...

"Ach Steine, Steine... co když jsi měl pravdu...?"

Knížka o předčasně narozené holčičce, která hledá svou postýlku a putuje přitom domem, kde bydlí. Povídá si v zaseklém výtahu s jedním z nájemníků o tom, koho při hledání v domě potkala. Každé setkání je velmi zajímavé. A někdy smutné, někdy dojemné..celkově je to zvláštní knížka, nic přímočarého nebo jednoduchého. Velmi poetická. Obrázky jsou umělecky zvláštní, hodí se k textu.

Tuhle knížku jsme si užili jako čtení před spaním. Je o dvou myškách, které se skamarádily a prožívají spolu úplně obyčejné situace v proběhu roku. Provázeno krásnými obrázky přímo od J.Kahouna. Milé, pohodové čtení pro každé dítě.

U těchto pohádek jsme se s dětmi nesmírně pobavili. Jsou velmi vtipné, dobře se čtou nahlas a mají vždy pointu. Jsou o tom, jak vznikly barvy, o Slunci a o Měsíci, a také o lásce, soucitu, humoru...doporučuji všem.

Napjatě jsem čekal na závěrečný díl a opět jsem byl velice překvapen jak se s dospělostí postav autorka vypořádala. A dokázala to skvěle! Příběh ze současné Prahy ..Bylo by fajn, kdyby psala další příhody téhle party Hrobaříků. Třeba retrospektivní.

Pokračování Bambulky má hezká až roztomilá jména. Každý skřítek se jmenuje po nějaké rostlince. Je to dobrý nápad.

Příběhy z lodi mi přišly o něco lépe napsané, než Příšerné příběhy strýce Montaguea. Je to ideální čtení, když máte unavený mozek a potřebujete něco opravdu nenáročného a přitom lehce napínavého.

Zcela náhodně jsem se dostala k "Příšerným příběhům strýce Montaguea", které mě nadchly tak, že po další várce temných a mrazivých příběhů, tentokráte z Černé lodi, jsem šla již zcela cíleně. Opět povedené čtení na sychravé večery pod dekou!

Sverazne basnicky a obrazky. Urcite neco co zaujme!

Krasne obrazky + krasny pribeh o malem medvidku. Tak akorat textu ke kazdemu obrazku. Nas dvoulety syn vydrzi sedet uplne nehnute a precteme celou knihu. Urcite doporucuji!

Tuto knížku narafičím do knihovny svým dětem do komiksové sekce mezi Tintina, Čtyřlístek a Rychlé šípy jako první seznámení s temnými místy evropské historie 20. století. Jsem moc ráda, že příběh má přes všechnu hrůzu šťastný konec a ten šok je pro děti aspoň trochu milosrdně vynahrazen...
A jak říkávala naše profesorka na gymnáziu: "Očekávám dotazy."

Dceři se prý knížka líbí ještě víc než první díl. Takže doporučuju.

Tuto knížku doporučuji ke čtení všem bez prodílu věku. Může ji číst celá rodina. Příběh o tvorečcích na stromě, kteří přožívají to samé, co my pozemšťané. Moje neteře Madla prohlásila, že je to vůbec nejhezčí knížka, jakou v životě četla a ráda by od tohoto autora další knihy. Takže kupte Tobiáše svým dětem a budete mít méně práce s výchovou.

Svému dítěti bych tu knihu nedala. Je to šedivé a je to podle mne špatný pokus o něco moderního.

Knihu jsem zakoupila dceři už do "výbavy" je jí totiž teprve 15 měsíců, takže tento druh literatury ji zatím nebere. V každém případě jsme ale s manželem ocenili názorné obrázky, co a jak funguje pod kapotou. Už se těším na Jak si postavit letadlo.

Odpovědi psané v příběhu jsou tak srozumitelné .. Nejen dětem ale i dospělým .
Jak věřit ,uvěřit ,věřit si a nepochybovat .. Po přečtení víte že dokážete VŠE ! (..třeba klidně vystudovat VŠE )vše , čemu budete věřit .. Kniha by neměla chybět Vám-nám dospělým tak i Vašim- našim dětem .
A ilustrace Marie Keltnerové , hladí duši ..

Slaboduchý příběh podivné stavby (bez zápletky) podaný podivnou formou jazyka (nebo je to překladem?).
Kdyby to bylo leporelo na tvrdém papíře a pouze obrázkové bez textu, bylo by to asi fajn pro 1-2leté dítě. Obrázky jsou fajn.

Mě se teda líbila. Když hlavní hrdinka Viky měla problém soucitila sem sní, ale né vždy je to supr. Určitě doporučuju přečíst.

Přečetli jsme s dětmi druhý díl a i ten se jim líbil. Mladší občas poslouchal s otevřenou pusou a starší dcera se při čtení i zasmála. Příběh ukazuje dětem to dobré i to zlé v dnešním světě. Škoda, že ve skutečném světě nevítězí vždy dobro, jako v pohádkách. Čtení Bambulky doporučuji.

Autorská dvojice Lou Kuenzler a Karen Wallace je u nás poměrně neznámá. Je to škoda a možná se to změní, protože jejich dvojice knih, které nyní vydává Synergie Publishing, je naprosto průlomová. Meditačních pohádek už tu bylo!
Tyhle jsou přece jen trošku jiné. Nenašla jsem v nich nepříjemnou podbízivost, jakou jsem cítila třeba u Příběhů, které léčí (Portál) nebo u předchozích příběhů z téhož nakladatelství Kouzelná lucerna nebo Buddhovy pohádky. Určitě jsou příběhy od Karen Wallace a Lou Kuenzler lepší ve stylu, jakým promlouvají k malým čtenářům.

Autorská dvojice Lou Kuenzler a Karen Wallace je u nás poměrně neznámá. Je to škoda a možná se to změní, protože jejich dvojice knih, které nyní vydává Synergie Publishing, je naprosto průlomová. Meditačních pohádek už tu bylo!
Tyhle jsou přece jen trošku jiné. Nenašla jsem v nich nepříjemnou podbízivost, jakou jsem cítila třeba u Příběhů, které léčí (Portál) nebo u předchozích příběhů z téhož nakladatelství Kouzelná lucerna nebo Buddhovy pohádky. Určitě jsou příběhy od Karen Wallace a Lou Kuenzler lepší ve stylu, jakým promlouvají k malým čtenářům.

Tuhle knížku naše děti milují. Je krásně ilustrovaná a dobře se čte i začínajícím čtenářům.
Příběh malého tmavého chlapce, který žije v dětském domově, protože "maminka je černošská baletka, která je právě na turné v Japonsku, ale normálně bydlí v New Yorku" a "tatínek přijel z Afriky, ale dlouho u nás nepobyl a hned zase odjel". Cestou ze školy najde malého, vyděšeného ptáčka se zlomeným křídlem. Podaří se mu vyléčit ptáčka i pocit opuštěnosti ve vlastní dušičce?
Knížku je možné doporučit také adoptivním rodičům a pěstounům, protože nenápadně otevírá téma dětského domova a biologických rodičů pro další povídání.