Zamiloval jsem se do Ignáciových řečí a celkově jeho chování. Stojí za to překousat se první polovinou. Pak už nebudete chtít knihu odložit a rozloučit se s tím chlapíkem Ignáciem.
P.S. Nikdy se nenajde lepší prodejce párků, než byl Ignácius.
Krátký příběh s velkým posláním. Teď opomenu to, že Bílá nemoc je zobrazením fašismu. Spíš mě zaujalo, jak je kniha stále aktuální v tom smyslu, že je zde spousta lidí, kteří se snaží dělat dobrou věc pro nás pro všechny a my to nevidíme. Nevážíme si jich a zatracujeme je. Stejně jako to bylo s doktorem Galénem, který bojoval za ty, kteří ho později v davovém šílenství zabili.
Krásná velmi dobře napsaná kniha. Silný a poutavý příběh, na který jen tak nezapomente. Nevěřil bych jak moc se člověk dokážet vžít do příběhu a ještě několik měsíců po přečtení se neustále ptát sám sebe: "Jak to asi bylo dál?"
Na konec bych chtěl doporučit ještě knihu Není římského lidu a Navzdory básník zpívá též od Jarmili Loukotkové.
Jedinečná a velmi veselá kniha. U některých absurdních pasáži jsem plakal smíchy. Zvláště mě dostal pán "Dobré drevo" a paní s horčicí. Absurdních? Ale vlastně neskutečně reálných. Podaných jen velmi netradiční formou.
Zápletka postavená na totálním nesmyslu (originální deník Ježíše Krista v podobě vázané knihy!!!). Děj má spád, teče hodně krve. Kdo má rád teorie spiknutí, užije si. Nelogické jednání hrdinů, naprosto nesmyslný výklad historie, těžkopádný jazyk (není dáno překladem, v originále je to totéž).
Příjemný román se skvělou atmosférou Anglie 20. let. Silné vykreslení traumat vojáků účastnících se první světové války bez zbytečných krutostí a popisů bojů. Určitě by si jí měli přečíst milovníci společenských románů. Pravověrné vyznavače detektivního žánru možná trochu zklame ne tak úplně dotažená detektivní linka.
Knihu jsem téměř nebyla schopná dočíst. Po nekonečném úvodu, který vás umoří úvahami o náboženství, lacinými přirovnáními a rádoby-moudrými postřehy, přichází až nepříjemně surová (a také nekonečně dlouhá) scéna líčící boj o holý život, autor zde bohužel nenechává příliš prostoru pro čtenářovy vlastní úvahy či jakoukoli obrazotvornost. Vše nám předkládá jasně a přehledně naservírované, leckdy až s jistou dávkou demagogie. Ačkoli v závěru se celý příběh knihy relativizuje a tím pádem se konečně dočkáme něčeho zajímavého, něčeho, o čem snad budeme moci i přemýšlet, celá filosofie, kterou nám zde autor předkládá, rozhodně patří spíše k prvoplánovým pseudopravdám.
Od prvních řádků jsem věděla, že se nebudu nudit. A co víc - s každou stránkou jsem měla pocit, že paní Macháčková píše o mě, nebo že já jsem prožívala její život. Ne tedy celý, ale toho společného bylo - jak říkají Slováci - něurekom.
Dokonce jsem se přistihla, jak mi tečou slzy, když jsem četla o nástrahách před odletem, o pocitech a chvílích marnosti, že nemůže ani jedna jediná věc jít podle nás. A právě jak to autorka vylíčila (okamžiky, které prožívala byly určitě chvílemi vražedné), s jakou nadsázkou a nadhledem, jaký zvolila jazyk a styl, to vše je jedna krásná knížka, kterou budu mít ráda a ve chvílích těžkých se k ní určitě vrátím.
Děkuji, paní Macháčková. Jste výborná herečka i spisovatelka.
PS: děkuji i za společné foto na veletrhu knih v Praze.
Kamarád mě upozornil na Vaše postřehy, týkající se mé knihy Sextenze. Pochopitelně máte na svůj názor plné právo. Jen bych Vás rád upozornil, že moje kniha vznikala v době, kdy o 50ti odstínech šedi nebylo ani vidu, ani slechu. Takže jsem těžko mohl z tohoto bestselleru těžit. Navíc Sextenze je generační román, který na rozdíl od 50ti odstínů není O TOM! A pouze O TOM! Pokud jste hledala kvalitu 50Pti odstínů, chápu, že jste byla zklamaná. :-)
Já si zatím se svými třemi tisíci prodanými výtisky nahrabu na vydání své další knihy. Když se točí Babovřesky 2 a Kameňák 4, co kdybych honem nadrtil něco jako 52 odstínů sextenze? :-)
Musí se tady v systému vybrat počet hvězdiček... Já jsem na knihy, které jsem vydal ve svém nakladatelství, pyšný. A když jsem některé z nich i napsal, prostě je mám rád. Tak jak se mám ohvězdičkovat? Je to ode mě pochopitelně recese. Sám bych se nikdy vážně nehodnotil.
Nashledanou, paní Hájková. Jsem rád, že Vám kvalita není lhostejná a máte ráda dobrou literaturu! :-)
Koupil jsem ji v supermarketu cestou na dovolenou a napoprve přečetl jen zběžně. Některé pasáže mě nebavily, takže jsem přeskakoval a objevil tak i „druhý“ příběh, který mne popadl a nepustil. Příběh Siggyho otce. Napodruhé jsem knihu přečetl celou, napotřetí už jsem věděl kde přeskočit abych četl co chci - svůj oblíbený příběh o bláznivém tripu bláznivého Siggyho a jeho nového kámoše Hanese na motorce a balkánském dobrodružství Siggyho otce během 2. světové války. Myslím, že ta mašina prostě oba příběhy propojuje. Linku s vypouštěním zvířat přenechávám jinému čtenáři. Pro mne tedy skvělý příběh :) ... být ta motorka s těma dvěma týpkama na obálce jistě by se prodávala lépe. Takhle se tvůrce obálky prostě zacyklil na těch medvědech...
Kniha je to nejlepší, co jsem četla. Hltala jsem každé slovo, fantazie fungovala na 100%. Čtenáře kniha nutí číst dál a dál, v mém případě jsem se od ní nemohla odtrhnout. Už se těším na druhý díl, který dostanu k narozeninám, jsem zvědavá na pokračování. Ale musím říct, že mě docela zklamal konec. Byl takový moc rychlý, odfláklý mi přišlo. Ale jinak celkově palec nahoru!
Dlouho jsem přemýšlela, jak nazvat to opojné spojení duchovna a jídla, které tu autor ve svém autobiografickém příběhu popisuje. Ano, skrze smysly vnímáme svět, skrze chutě můžeme vnímat duši. Vařit se musí s láskou, je to nejdůležitější ingredience a i když v knize jde o životní příběh návratu autora ke své vlastní duši, a že to je proces často bolestivý, vzala jsem si z tohoto čtiva i to, že jsem se párkrát postavila k plotně tak, abych MILOVALA.
Proces tvoření, protože i život sám je proces tvoření. Úplně stejně jako vaření.
Moc doporučuji!
Vtipné a zábavné čtení, které však vede k zamyšlení nad naším uspěchaným životem. Autor radí, jak s dětmi prožívat "líné" zábavné dny bez komerčních hloupostí a přitom jen tak mimochodem vychovat silné, tvořivé a podnikavé jedince.
Jedinou výtku uděluji za toleranci k vyšší konzumaci alkoholu a kocovině u rodičů. Hodkinson sice obojí zmiňuje s nadsázkou, přesto jsou podobná tolerantní vyjádření v našich zeměpisných šířkách poměrně nebezpečná.
Kniha, vyprávěná jazykem pětiletého chlapce, který věři, že Pokoj, Mami, on a Čert jsou celý svět a venku je jen Vesmír.....Musí věřit, protože nic a nikoho jiného neviděl, nezná.
Je to opravdu smutněkrásná kniha, psaná zvláštní formou, při které se musíte usmívat, i když víte, že je o smutných věcech.
Knížka mě potěšila a pohladila na duši. Patří do skupiny knih, které jsou "hodné", lidé v ní jsou "obyčejní" a mají běžné starosti a radosti, ale všichni se snaží o to, aby si našli kousek svého štěstí. Opravdu milé a takové nadějeplné...navíc jsem při čtení snad i cídila vůně vařených jídel....Doporučuji.
Pan Jan Bílý má dar jednoduše a střelhbitě spojit s Konstelacemi různá témata. Pohádky jsou ale svébytný útvar a dokázat využít jejich moudrost dokážou jen ti, kteří mají hluboké znalosti mytologie a archetypů. V této knize se autorovi podařilo pomocí Konstelací pohádek odkrýt a barvitě ukázat mnohé nevědomé souvislosti životů nás lidí. Pohádky jsou náš opravdový poklad. A tak jen doufám, že se podaří pohádky uchovávat a předávat v původní, nezkrácené a někdy i trochu děsivé podobě.
Opět skvělé, jste pořád tak blízko a stále tajemno. Psychologické úvahy, detektiv Dělovka překvapil- myslel jsem , že je to nafoukaný bohatý snob.
Kdy bude zas něco nového!!??
Procházím tuhou krizí středního věku a momentálně je málo věcí, které na mě vůbec zapůsobí jakýmkoliv způsobem. Této knížce a potažmo jejímu autorovi se to podařilo. Přečteno jedním dechem. Po dočtení lítost, že už je konec a překvapení, že se jedná o prvotinu. Dlouho se mi nic takhle nelíbilo.
Sousedův kohout kokrhá hlasitěji, v sousedově zahradě jsou kytky krásnější........nemyslíme si to většinou?
Tato knížka je o tom, že není všechno zlato co se třpytí :-)
Dvě kamarádky, kdy jedna vzhlíži k druhé a myslí si, že má naprosto všechno- dokonalé dcery, dokonalého muže, dokonalý život..... Je to opravdu tak?
Dámy, doporučuji přibalit do kufru na dovolenou.
Jestli někdy nějaká kniha skutečně ovlivnila můj život, je to tahle. Podobných knížek existuje hodně, "Mnich, který prodal své ferrari" mě ale zaujal ze všech nevíc. Dozvěděla jsem se o reálné cestě dosažení vnitřní pohody a svobody. Četla jsem ji už dvakrát a pokaždé si uvědomuju další pravdy, které mě dosud unikaly. Doporučuju každému, kdo chce změnit svou existenci.
bohužel, kdo si ještě nepřečetl 1.díl (a koupil si ve slevě hned ten druhý, jako já), tak bude zklamán, protože v této knize se doví, kdo je vrahem z prvního dílu. Myslím, že to je největší slabina této knihy, jinak, jak říkám, svěží detektivka. Ale první díl již číst nebudu.