Sci-fi, fantasy, komiks: Uživatelské recenze

Vrána je skvělá kniha, do níž O'Barr převedl svou ztracenou lásku i získanou bolest, pocit bezmoci a výčitky. Je to nesmírně silná kniha, která člověka nenechává chladným. Už proto si zaslouží plné hodnocení. Je také dobře, že nakonec vyšla i v původně plánované podobě. Nicméně pokud máte doma některé z předchozích českých vydání, zjistíte, že vám nová verze až tak moc nepřidá. To, co je navíc, vám až tolik nechybělo. Ne, že by to nebylo dobré, ale vlastně to většinou nebylo nutné.

Thompsonův debut Pod dekou je pro mne osobně vůbec nejzajímavějším komiksem, který zatím v tomto století vznikl. Už proto jsem byl na autorovu novou knihu nesmírně zvědavý. Čekalo se na ni dlouhých sedm let a nutno říct, že co se týče obrazové stránky, nemá mnoho konkurentů. Málokdo je ochotný piplat se s takovými detaily a současně málokdo má takové výtvarné nadání jako Thompson. Děj sice za obrazem chvílemi trochu pokulhává, ale jeho vyznění zůstává stejně důležité. A přestože je umístěný v arabském světě, vyslovuje se stejně tak i k západní kultuře a křesťanství. Rozhodně doporučuji ke koupi. V knihovně se bude zvlášť dobře vyjímat mezi Biblí a Koránem.

Je to sranda. Mně se to líbilo moc.

Vynikající kniha, podle mě nejlepší z celé série. Velmi doporučuji.

Na přebalu knížky Ready Player One se píše, že je to jako kdyby se Willy Wonka vydal do Matrixu. Není to pravda, je to jako kdyby se Karlík z továrny na čokoládu, případně Harry Potter objevil ve Star Wars s atmosférou Blade Runnera. Hlavní postava je teenager-geek a jde o dobrodružný cyberpunk, kde se proti sobě postaví příznivci liberální (hodné) korporace a zaměstnanci jejího konzervativního až fašistického konkurenta. Takhle v kostce to vypadá jako pěkná slátanina pro odrostlejší děti, ale pokud se člověk dostane za prvních pár kapitol, je to docela napínavá jízda. Navíc protknutá citacemi a odkazy na autorovi nejoblíbenější filmy, muziku a počítačové hry z 80. let. Chvílemi mě tento způsob psaní vrátil do našich 90. let, když člověk četl články Ivana Adamoviče a jemu podobných autorů v Živlu, kteří se zábavnou formou snažili do textů nacpat co nejvíc odkazů na Bčkové filmy nebo fantasy klasiky. Jednoduše mě to bavilo a konec byl tak napínavej, že nešlo se od knížky odtrhnout.

Nesmrtelná klasika, která i 30 let od vydání stále baví své čtenáře. Nákup knížky mohu jedině doporučit.

Knihy z prostředí Asterionu (jehož jsem nadšený příznivec) velmi vítám. Dávají mi prožít jedinečnou atmosféru tohoto bohatého světa. Tato kniha mi připomíná dobrodružství vyprávěná stylem Dračího doupěte, nebo také film se scénami dostatečně vykreslenými, ale přitom stručnými. Možná proto místy necítím hloubku, kterou příběh popisuje. Rozhodně však nejsem zklamaný a těším se na další pokračování.

Úžasný doplňkový materiál ke knihám J. R. R. Tolkiena. Vzhledem k tomu, že se hrdinové knih o Středozemi často přesouvali z místa na místo, se čtenář může snadno ztratit v poměrně komplikovaném zeměpise Středozemě. Tato kniha map s komentáři značně usnadňuje orientaci o zemích, v nichž se jednotlivé příběhy odehrávají. Je škoda, že česky vyšla jenom jednou a to ještě v minulém tisíciletí :-(.

Knížku jsem koupila své desetileté neteři, která z ní byla naprosto nadšená, ale bohužel jsem si na sebe ušila bič - od té doby neustále poslouchám "...a kdy už bude pokračování...?". Snad jí ho nebudu muset napsat sama (to by moc spokojená nebyla).

Co se týče mě, tak tohle je nejlepší kniha v celé galaxii, jen škoda, že Douglas Adams už není mezi námi a nemůže tvořit nové díly. Hledal jsem, které knihy tomu jsou nejpodobnější, někdo mi doporučil Zeměplochu, ale myslím, že nejblíže humorností je Wesmírný omyl. Takže NEPROPADEJTE PANICE!

Dcera (11) je z knížky nadšená - už aby bylo pokračování...

Knihu jsem poprve četl jako kluk hned po vydání v šedesátých letech. Tehdy, v té bídě a bez možnosti srovnání si ani člověk neuvědomoval, že Lem nebo bratři Strugačtí představují světovou úroveň. Takže číst knihu po padesáti letech je zajímavý zážitek. Lem jasnozřivě odhadl budoucí posedlost mládím jako součást konzumní společnosti a bohužel i ztrátu zájmu o dobývání kosmu.

Kafkova povídka jako obvykle popisuje absurdní zápletku, ve které se vyskytuje klasická hlavní postava, známá též jako tzv. "viník bez viny", kterým je v tomto případě Řehoř Samsa. Tato povídka svým "úřednickým" jazykem působí temně a občas si říkám, zdali by se toto dílo nedalo zařadit mezi nový žánr ABSURDNÍ POVÍDKA S FANTASTICKÝM NÁMĚTEM. Konec povídky, kdy jsou všichni rádi a naplněni novým elanem vital kvůli tomu, že Řehoř, jenž celé rodině způsobil potíže, které však nevznikly vědomě a záměrně, je velmi řekněme pochmurný. Kafka tímto způsobem chtěl nejspíš předpovědět dnešní situaci ve světe, vždyť stačí pouze otevřít oči dokořán a trochu prozírat. Denodenně slýcháme v médiích jak někdo nevinný je za něco popotahován, což by se dalo přirovnat jak k dílu Proměna, tak k další Kafkově knize Proces, kterou bych také doporučil.
Ačkoli se celou dobu pohybujeme v pesimistickém prostředí, které dotváří onen strohý jazyk, jehož Kafka užívá, čte se tato povídka dobře. Všem bych proto tuto bezmála šedesátistránkovou povídku vřele doporučil.

Vynikající příběh o osudech Středozemě, k jejímuž napsaní autora inspirovala dochovaná literatura z období středověku, jako jsou například Nibelungové, finská Kalevala a Edda. Kouzlo, které svými knihami vytváří, spočívá ve schopnosti mistrně používat jazyk, nebýt schematický a po celou dobu udržovat napětí. S každou další stránkou sílí nejen toto napětí, nýbrž i očekávání, které lze vyjádřit otázkou, jak to bude pokračovat. U některých knih fantasy snadno získáme pocit, že je od samého začátku jasné, jak se bude děj dále vyvíjet a která ze zúčastněných stran zvítězí. To není případ Pána prstenů. Zde do poslední chvíle nelze říci, kdo bude poraženým a kdo vítězem, což dělalo a dělá osudy Středozemě atraktivními pro tak velké množství čtenářů.

Série Jeho temné esence je výborná po všech stránkách - od děje až po jazykové prostředky, jichž autor užívá. Jantarové kukátko se mi z celé série však líbilo nejvíc. Kdo na konci čekal ten náš starý známý "happy end", bude nejspíš velmi zklamán. A musím sám přiznat, že jsem neměl daleko k tomu, aby mi ukápla slza při srdcervoucím rozchodu Lyry a Willa. Většina z vás, kdo si knihu přečte, bude nejspíš u posledních desítek stran brečet a ještě doufat, že se to nějak spraví.
Nicméně na místě samozřejmě také je pochválit Pullmana za vytvoření brilatní fantasy, u které čtenář nepostrádá akci, ani lehké filosování či teologické úvahy. Velmi doporučuji celou sérii, neboť je to skutečný skvost dnešní fantasy literatury.

Jestli se někomu líbil Jonathan Strange a pan Norrell, pak se mu tahle knížka bude také líbit. Pokud se někomu Jonathan Strange líbil, ale přišlo mu to zdlouhavé a zmatené, budou se mu Dámy líbit o to víc. Je to čtení psané hezkým jazykem, trochu pohádkové, trochu strašidelné, trochu napínavé a rozhodně velmi čtivé.

Kniha, u které se človek rozhodně nenudí. Vzhledem k narativnímu talentu a schopnosti mistrně popsat prostředí a vykreslit, snadno nabývá čtenář pocit, jako kdyby se v dějišti ocital on sám.

Relikvie smrti a celá série Harry Potter je velmi poutavě a strhujícím způsobem napsána. Poslední díl, Relikvie smrti, je vskutku epickým zakončením celé série. Vřele doporučuji příznivcům fantasy, aby si přečetli (pokud tak již tedy neučinili) celou sérii HP.

Určitě velmi zajímavá kniha. Já, příznivec herní ságy Diablo, jsem samozřejmě našel své některé oblíbené nestvůry a pár postav ze hry. Kniha je napsána tak, že si člověk dokáže představit situaci tak živě, jako by tam skutečně byl. Chystám se v budoucnu si přečíst i další díly Diabla napsané R.A. Knaakem a příznivcům i zvědavcům tuto knihu doporučuji.

Naprosto nesouhlasím s názory, že toto dílo je jedno veliké nic rozepsané na 500 stranách. Eragon je knihou napínavější a napínavější se stoupajícím číslem stránky. Ještě zajímavější je, že Paolini tuto knihu napsal tuším někdy v 16 letech (?) a já bych se zeptal: Kdo z nás by byl schopen v takto útlém věku takovýto příběh napsat?Jednoznačně výborné dílo, které všem doporučuji.

Vlčí bratrstvo jsem přečetl o velkých prázdninách během 4 dnů a ještě dnes si vzpomínám na krvavou bitvu lidí proti ničitelům, která je do posledních detailů promyšlena a kterou jsem já často při popisu jiným osobám nazýval "jatka". Celkově je Vlčí bratrstvo velmi dobrou knihou a velmi dobré navázání na Sumu všech lidí. Určitě si tuto knihu ještě v budoucnu přečtu.

Další jedno z nejznámějších fantasy děl. Letopisy Narnie jsou spíše pohádkové příběhy, nicméně mají v sobě obrovskou sílu. Kromě toho každá z povídek je napínavá, epicky zakončená či strhující. Čte se to jedním dechem a každému příznivci fantasy bych toto dílo vřele doporučil.

Obdivuji J.R.R. Tolkiena za to, že sám dokázal vymyslet vlastní zemi, jazyky, mapy a spousty dalších věcí. Ještě více obdivuhodné jest, že si v této fantastické zemi vymyslel tak velkolepé příběhy jako jsou Silmarillion, Hobit nebo Pán prstenů. Pán prstenů je velkolepým dílem, které vás neuhrane pouze výborným dějem, ale i způsobem, jak všechno je napsané. Klasiku fantasy by si měl přečíst každý (podle mě).

Suma všech lidí, 1. díl Farlandovy série Runovládci, by se dala nazvat fantasy pro dospělé, neboť v některých pasážích je to přeci jen trochu drastičtější. Kniha samotná je velmi dynamická a ačkoli má asi 600 stran, čte se velmi dobře a rychle. Jména jako by vystihovala přesně postavení nebo povahu, jakou dané postavy zastávají či mají. Příznivec fantasy si 100% přijde na své.

Sérii Percy Jackson a Olympané jsem přečtl nejméně 4x a mohu říci, že je to jak pro děti a mladistvé, tak pro dospělé. Jinak 5. kniha této série má (ostatně jako všechny další díly) již od prvních stránek velký náboj, děj, jenž graduje stránku od stránky a způsobuje, že nechcete přestat číst. Riordanův styl je nenahraditelný a to vytváří jakousi "velkolepost" celé série. Nesmírně se těším na druhou sérii volně navazující pentalogie Bohové Olympu (angl. Heroes of Olympus) a její první díl Proroctví (The Lost Hero). Příznivec fantasy by neměl váhat a celou sérii PJ a Olympané si pořídit, stojí-li o strhující příběh.

Pro mne byla tato kniha velmi příjemným překvapením. Autor zasadil svůj děj do naprosto skvělé kulisy a atmosféru knihy doplňuje skvělý spád a jazyk. Děj shledávám velmi povedeným a už na začátku jsem si oblíbil daemony, neodlučitelné a bdící strážce. Po zakoupení této knihy jsem si ji přečetl já, posléze můj kamarád a oba dva jsme si to náležitě užili. Pakliže je někdo příznivcem velmi dobré fantasy, tomu tuto knihu vřele doporučuji.

Nedivím se ceně, kterou autor v roce 2007 dostal, nedivím se recenzím, které o knize psaly tak poutavě, že jsem si ji minulý týden koupila. Cesta je úžasná, skvěle napsaná, pocitově neskutečně - a jako mámu čtyř dětí, z toho jednoho syna ve věku klučiny v knížce - mě opravdu hodně oslovila. Smekám a doporučuji !!

Jestliže vám ( na stránkách knih) žádná černá není dost tmavá, pokud máte rádi pochmurnou romantiku gotických románů a thrillery na pomezí fantasy a hororu, či pokud se vám nejlépe usíná s děsivými představami Davida Cronenberga či Stephena Kinga, sáhněte po knize Davida Glocknera Osiach. Glockner děj svého třetího románu Osiach situoval k rakouskému jezeru a do Itálie, v knize se však setkáte i s českými, slovenskými a balkánskými realiemi. Podobně se v Osiachu mísí i časové roviny – část příběhu se odehrává v současnosti, část ve středověku. Nebo to není patnácté století, jen jakýsi současný paralelní svět, ve kterém se mísí přízraky, upíří a krutost středověku? Glocknerův svět vám možná chvílemi příjde depresívní, občas si připadáte jako v laboratoři šíleného experimentátora. Přesto se necháte vést stále temnějšími katakombami příběhu až k překvapivému rozuzlení. Poslední stránky budete nejspíš dočítat s ulehčením – než se uložíte ke spánku sáhnete ale ještě po Saturninovi, Šťastném Jimovi či Babičce. Asi neradi byste se totiž tuto noc dostali do spárů nepříjemného hrdiny Glocknerovy knihy. Ale i v dalších dnech ve vás zůstane po příběhu nepatrná stopa – asi jako po těžkém snu, který zaplaťpánbů skončil, ale který nechcete zapomenout.

Planetu Zemi ovládli zvláštní mimozemšťani, kteří se dokáží dostat do lidských těl a ovládat je. Jedna "duše" ovládne mladou Melanie, která se s tím však nehodlá smířit. S vetřelcem v mozku může sice jen myslet, ale svého hostitele nekonec dokáže silně ovládnout. Sama hostitelka má v hlavě chaos a netuší zda je to všecko normální. Zdá se však, že ne. Melanie nakonec svou hostitelku ovládne natolik, že se rozhodne odjet do jeskyní, kde se skrývají přeživší lidé a Melainin přtel a bratr. Lidé ji nejdřív nepřijmou lehce, ale nechají ji naživu. Z prvu jí bude většina nenávidět, ale nakonec pochopí, že hostitelka není tak špatná jako ostatní hostitelé, kteří pro ně byli nebezpečím. Příchodem hostitelky se strhne vlna události a ani na chvíli nebude mít hrdinka klid. A čtenář s ní. Styl psání přímo vybízí ke čtení stále dál a dál. Objevují se stále nové překážky a klišé. Nakonec však vše nedopadne tak staršně, jak se zdá. Ale více už vám neprozradím, to si přečtěte sami. Kniha Hostitel mě nadchla. Byla nádherná a četla se jedna báseň. Musím říci, že Stepnenii Meyerové jdou Sci-fi romány lépe než upírské romance. Sága Stmívání byla sice taky pěkná, ale na Hostitele nemá. To je už pořádny kousek plný napětí a lásky zároveň. Knihu mohu vřele doporučit. Je naprosto skvělá a nejlepší je v ní konec. Sami uvidíte když si ji přečtete.

Sci fi kniha o cestování v čase je už mnohokrát spravována téma. Některé jsou zaměřené na to, jakým způsobem se cesty časem uskutečňují a na tom je postaven celý děj. Další sci fi romány neřeší přímo způsob cestování v čase, ale spíše se zabývají tím, co se bude dít po přechodu časem do budoucnosti nebo minulosti. Tato kniha je podobného ražení. Není v ní spousta vysvětlování jak pracuje brána času, ale spíše je zaměřena na příběh po přechodu časem do minulosti. Divoká honitba, boj o život, trochu erotiky, napětí, ale i scény na odlehčení děje - dobře namíchané. Tato kniha je opravdu dobré čtení pro ty co mají rádi dobrodružné knihy.