Zákaznické recenze

Dcery nejoblíbenější kniha, začaly jsme ji číst, když jí byl asi rok, okamžitě začala napodobovat v rámci schopností její motoriky. Časem je samozřejmě šikovnější a šikovnější a mění se nejoblíbenější básničky. Od autorky máme také knihu "Veršované znakování", ale zřejmě díky skvělým ilustracím Venduly Hegerové se spoustou zajímavých detailů je tato kniha TOP v dětské knihovně. Říkanky se naučil i můj manžel, který jinak česky neumí ani "ň" :o)

S napětím jsem očekával poštu s touto knihou. Jaké zajímavé informace a detaily se asi dozvím o ikonách světového kytarářství ? Je to kniha zajímavá pro všeobecné seznámení s kytarami, ale ten překlad. Proč to nedali přečíst někomu, kdo má alespoň elementární povědomí o kytarovém názvosloví? Otrocké doslovné překlady v popisech, bez znalosti problematiky, jsou opravdovým utrpením.

Jiří Eder

Zápletka postavená na totálním nesmyslu (originální deník Ježíše Krista v podobě vázané knihy!!!). Děj má spád, teče hodně krve. Kdo má rád teorie spiknutí, užije si. Nelogické jednání hrdinů, naprosto nesmyslný výklad historie, těžkopádný jazyk (není dáno překladem, v originále je to totéž).

Mix Agathy Christie a Dawn Frenchové. Není co dodat jen přečíst.

Příjemný román se skvělou atmosférou Anglie 20. let. Silné vykreslení traumat vojáků účastnících se první světové války bez zbytečných krutostí a popisů bojů. Určitě by si jí měli přečíst milovníci společenských románů. Pravověrné vyznavače detektivního žánru možná trochu zklame ne tak úplně dotažená detektivní linka.

Krásně ilustrovaná kniha. Text mi přijde trochu kostrbatý a suchý. Kapitola o kouzelných slovech děkuji a prosím je pro mě už trochu pravěk. Přece všichni víme, jak to s jejich kozlem je... Myslím, že výchovné věci měl konzultovat více autor s dětskými psychology. Dceři se jinak kniha líbí.

Tato kniha dokonale ukazuje, jakým obrovským přínosem je vyváženost slova a kresby či malby. Čiší z ní lehkost, láska ke zdánlivě obyčejným věcem… V neposlední řadě jistě oceníte hravost češtiny…
Hlavními postavičkami jsou miloučké „potvůrky“ vzniklé z chmýří – Šinka (z pampelišky) a Pampe (z ocásku lišky Pampe), kteří se díky větru potkají na parapetu okna a pak si najdou domeček v krabici s ponožkami, které jsou připraveny na zašití... Potom prožívají docela obyčejné dny – ráno cvičí (kresby cviků na 2 stranách), pak si šijí převleky z ponožek na karneval, který se koná v příborníku, potom jdou nakoupit do ledničky – zde jim pan prodavač nabízí např. bamboly (brambory), čivuli (cibuli), hňoubu (houbu), mrněv (mrkev) – nepřipomíná Vám to mluvu Vašich dětí? Nakonec vyberou takovou zeleninu, díky níž získají nového milého kamaráda Pížu, který je trochu brepta (jeho vymýšlení si je však nahlíženo jako něco samozřejmého, co do světa patří, co přináší legraci a radost – např. když Pampemu a Šince přinese „damaškové čapky z Orientu“, ve skutečnosti vyhozené burákové skořápky, mají z nich všichni společně potěšení).

Ukázka: (navzájem si chystají dárek k narozeninám) „Nakonec vybrali oba ten nejlepší dárek. Takový je jen ten, co se nemusí líbit nám, ale tomu druhému udělá radost.“
Takovým dárkem asi Kniha Alžběty Skálové ale nebude...

Knihu si lze prohlédnou (bohužel ne celou) na http://www.youtube.com/watch?v=07JhGSLnElI

Knihu jsem téměř nebyla schopná dočíst. Po nekonečném úvodu, který vás umoří úvahami o náboženství, lacinými přirovnáními a rádoby-moudrými postřehy, přichází až nepříjemně surová (a také nekonečně dlouhá) scéna líčící boj o holý život, autor zde bohužel nenechává příliš prostoru pro čtenářovy vlastní úvahy či jakoukoli obrazotvornost. Vše nám předkládá jasně a přehledně naservírované, leckdy až s jistou dávkou demagogie. Ačkoli v závěru se celý příběh knihy relativizuje a tím pádem se konečně dočkáme něčeho zajímavého, něčeho, o čem snad budeme moci i přemýšlet, celá filosofie, kterou nám zde autor předkládá, rozhodně patří spíše k prvoplánovým pseudopravdám.

Od prvních řádků jsem věděla, že se nebudu nudit. A co víc - s každou stránkou jsem měla pocit, že paní Macháčková píše o mě, nebo že já jsem prožívala její život. Ne tedy celý, ale toho společného bylo - jak říkají Slováci - něurekom.
Dokonce jsem se přistihla, jak mi tečou slzy, když jsem četla o nástrahách před odletem, o pocitech a chvílích marnosti, že nemůže ani jedna jediná věc jít podle nás. A právě jak to autorka vylíčila (okamžiky, které prožívala byly určitě chvílemi vražedné), s jakou nadsázkou a nadhledem, jaký zvolila jazyk a styl, to vše je jedna krásná knížka, kterou budu mít ráda a ve chvílích těžkých se k ní určitě vrátím.
Děkuji, paní Macháčková. Jste výborná herečka i spisovatelka.
PS: děkuji i za společné foto na veletrhu knih v Praze.

Kamarád mě upozornil na Vaše postřehy, týkající se mé knihy Sextenze. Pochopitelně máte na svůj názor plné právo. Jen bych Vás rád upozornil, že moje kniha vznikala v době, kdy o 50ti odstínech šedi nebylo ani vidu, ani slechu. Takže jsem těžko mohl z tohoto bestselleru těžit. Navíc Sextenze je generační román, který na rozdíl od 50ti odstínů není O TOM! A pouze O TOM! Pokud jste hledala kvalitu 50Pti odstínů, chápu, že jste byla zklamaná. :-)
Já si zatím se svými třemi tisíci prodanými výtisky nahrabu na vydání své další knihy. Když se točí Babovřesky 2 a Kameňák 4, co kdybych honem nadrtil něco jako 52 odstínů sextenze? :-)

Musí se tady v systému vybrat počet hvězdiček... Já jsem na knihy, které jsem vydal ve svém nakladatelství, pyšný. A když jsem některé z nich i napsal, prostě je mám rád. Tak jak se mám ohvězdičkovat? Je to ode mě pochopitelně recese. Sám bych se nikdy vážně nehodnotil.
Nashledanou, paní Hájková. Jsem rád, že Vám kvalita není lhostejná a máte ráda dobrou literaturu! :-)

Koupil jsem ji v supermarketu cestou na dovolenou a napoprve přečetl jen zběžně. Některé pasáže mě nebavily, takže jsem přeskakoval a objevil tak i „druhý“ příběh, který mne popadl a nepustil. Příběh Siggyho otce. Napodruhé jsem knihu přečetl celou, napotřetí už jsem věděl kde přeskočit abych četl co chci - svůj oblíbený příběh o bláznivém tripu bláznivého Siggyho a jeho nového kámoše Hanese na motorce a balkánském dobrodružství Siggyho otce během 2. světové války. Myslím, že ta mašina prostě oba příběhy propojuje. Linku s vypouštěním zvířat přenechávám jinému čtenáři. Pro mne tedy skvělý příběh :) ... být ta motorka s těma dvěma týpkama na obálce jistě by se prodávala lépe. Takhle se tvůrce obálky prostě zacyklil na těch medvědech...

Strhující a úžasné, lidské a srdceryvné.

Jsou zde skvěle pospány země, v nichž se hrdinka ocitá. Je to poutavý, napínavý příběh s postupným odhalováním pravdy.

Auster je opravdu výborný vypravěč. Příběh je plný zvratů, je milý a napínavý zároveň. Potěšil mě.

Kniha je to nejlepší, co jsem četla. Hltala jsem každé slovo, fantazie fungovala na 100%. Čtenáře kniha nutí číst dál a dál, v mém případě jsem se od ní nemohla odtrhnout. Už se těším na druhý díl, který dostanu k narozeninám, jsem zvědavá na pokračování. Ale musím říct, že mě docela zklamal konec. Byl takový moc rychlý, odfláklý mi přišlo. Ale jinak celkově palec nahoru!

Nice book =)

Moc dlouho mi trvalo, než jsem touto knihou prokousala. Téma je tam vysvětleno skvěle, ale zároveň mi bylo brzy jasné, jak komplexní, provázaná metoda to je - pro samoléčbu musí být člověk hodně zkušený,to nejsou jen bylinky. Zato bych se ráda svěřila do rukou odborníkovi na ajurvédu, protože jsem získala absolutní důvěru ve fungování.

Snad jako vzdy kdyz jde o dramatizaci od J.Horcicky - nadherne zpracovani a herci, z kterych uz dnes mnoho neuslysime. Divadlo v poslechove forme. Knizka shrnuta ale nic podstatne nechybi. A vlcice Medricka... ;)

Dlouho jsem přemýšlela, jak nazvat to opojné spojení duchovna a jídla, které tu autor ve svém autobiografickém příběhu popisuje. Ano, skrze smysly vnímáme svět, skrze chutě můžeme vnímat duši. Vařit se musí s láskou, je to nejdůležitější ingredience a i když v knize jde o životní příběh návratu autora ke své vlastní duši, a že to je proces často bolestivý, vzala jsem si z tohoto čtiva i to, že jsem se párkrát postavila k plotně tak, abych MILOVALA.
Proces tvoření, protože i život sám je proces tvoření. Úplně stejně jako vaření.
Moc doporučuji!

Cesta pravého muže, Deidova předchozí kniha, dostala novou podobu a sice speciálně pro ženy.
Forma otázek, které ženy nejvíce trápí, a odpovědí, které jsou jasné, stručné a čím víc jich vstřebáváte, tím více se dostáváte do hloubky mužské duše.
Rozdíl mezi ženským a mužským myšlením a cítěním je opravdu propastný. Tato kniha je naprosto úžasná v tom, že nám nabízí řešení, cesty a cestičky, jak mužům porozumět, jak si nedávat za vinu to, co nemůžeme ovlivnit a jak jednat s problémovými typy mužů - a proč s nimi třeba raději vůbec nezůstávat.

Vtipné a zábavné čtení, které však vede k zamyšlení nad naším uspěchaným životem. Autor radí, jak s dětmi prožívat "líné" zábavné dny bez komerčních hloupostí a přitom jen tak mimochodem vychovat silné, tvořivé a podnikavé jedince.
Jedinou výtku uděluji za toleranci k vyšší konzumaci alkoholu a kocovině u rodičů. Hodkinson sice obojí zmiňuje s nadsázkou, přesto jsou podobná tolerantní vyjádření v našich zeměpisných šířkách poměrně nebezpečná.

Tato kniha byla jedním z impulzů pro vytvoření Programu na podporu rozvoje mozku dětí již od raného věku, který v sobě slučuje nejnovější poznatky výzkumu mozku a možností rozvoje malých dětí a výsledky bádání Jean Liedloffové v praxi. Kupodivu to krásně do sebe zapadá. Program svým obsahem částečně supluje u dětí pocity bezpečí v nebezpečí a pomáhá rozvíjet pocitový systém, zrak, sluch, koordinaci, atd. a "nutí" rodiče dopřát svým dětem co nejvíce zážitků v náručí i v tomto našem civilizovaném prostředí.

Kniha, vyprávěná jazykem pětiletého chlapce, který věři, že Pokoj, Mami, on a Čert jsou celý svět a venku je jen Vesmír.....Musí věřit, protože nic a nikoho jiného neviděl, nezná.
Je to opravdu smutněkrásná kniha, psaná zvláštní formou, při které se musíte usmívat, i když víte, že je o smutných věcech.

Na každou Šulcovu knihu se těším a zatím žádná nezklamala. Obdivuji schopnost autora prolínat reálie s fikcí a oceňuji závěrečnou Poznámku autora, kde obojí uvádí do souvislostí.

Samotné Cashovy vzpomínky jsou velmi dobré. Ale hodně špatný je překlad, jak češtinářsky, tak někde i významově.

Knížka mě potěšila a pohladila na duši. Patří do skupiny knih, které jsou "hodné", lidé v ní jsou "obyčejní" a mají běžné starosti a radosti, ale všichni se snaží o to, aby si našli kousek svého štěstí. Opravdu milé a takové nadějeplné...navíc jsem při čtení snad i cídila vůně vařených jídel....Doporučuji.

Pan Jan Bílý má dar jednoduše a střelhbitě spojit s Konstelacemi různá témata. Pohádky jsou ale svébytný útvar a dokázat využít jejich moudrost dokážou jen ti, kteří mají hluboké znalosti mytologie a archetypů. V této knize se autorovi podařilo pomocí Konstelací pohádek odkrýt a barvitě ukázat mnohé nevědomé souvislosti životů nás lidí. Pohádky jsou náš opravdový poklad. A tak jen doufám, že se podaří pohádky uchovávat a předávat v původní, nezkrácené a někdy i trochu děsivé podobě.

Opět skvělé, jste pořád tak blízko a stále tajemno. Psychologické úvahy, detektiv Dělovka překvapil- myslel jsem , že je to nafoukaný bohatý snob.
Kdy bude zas něco nového!!??

Velmi vtipné, krásně přeložené..jen jsem musel dát občas pauzu, trošku natahované.

Procházím tuhou krizí středního věku a momentálně je málo věcí, které na mě vůbec zapůsobí jakýmkoliv způsobem. Této knížce a potažmo jejímu autorovi se to podařilo. Přečteno jedním dechem. Po dočtení lítost, že už je konec a překvapení, že se jedná o prvotinu. Dlouho se mi nic takhle nelíbilo.