Knižní pól 12. 9. 2015

Edward St Aubyn je zavedený britský autor, proslulý především dílem tradičního britského žánru, pentalogií o rodině Melroseových. Je to, jak jinak, rodina zámožná, ale také bohatá na úchylky. St Aubyn, letos pětapadesátiletý, se v ní vypsal ze svých dětských traumat a nelehkého hledání životní stability. První do češtiny přeloženou knihou je však jeho loni vydaná exkluzivní satira Lost of Word, v českém vydání Marně hledám slov.

Proč je ta satira exluzivní? Je to příběh výběru a udělení prestižní literární ceny. V knize se ta cena jmenuje Elysejská a dotuje ji typická žraločí globální agrofirma, která zaplavuje svět herbicidy, pesticidy a geneticky upravenými potravinami. Hádáte správně, když si tipnete, že předobrazem a cílem zesměšnění je uznávaná Booker Prize. Edward St Aubyn se vykašlal na očekávaná a naplněná obvinění z vyřizování osobních účtů. V roce 2006 byl totiž ve finále Bookera předstihnut románem Dědictví ztráty. Jeho autorka Kiran Desai, původem Indka a dcera slavnější spisovatelky Anity Desai, v něm splétá tematiku postkoloniální, rasovou, náboženskou, migrační, tedy multikulturní. Takové koktejly byly tehdy na výsluní zájmu.

Už jen tyhle okolnosti naznačují, jakou pestrou persifláž můžete od knihy Marně hledám slov čekat. Předsedou poroty je jmenován opoziční poslanec na doporučení vysloužilého tajemníka ministerstva zahraničí, který jako by vyskočil ze seriálu Jistě, pane ministře a ve výslužbě sedí v dozorčí radě právě oné agrochemické firmy. Do složení poroty nemá její předseda co mluvit, tu mu expolitik najmenuje také, pochopitelně včetně své bývalé podřízené a milenky v jednom. Finalisty a jejich vzájemné vztahy představuje St Aubyn postupně také a je to podobná přehlídka groteskních figurek. Kdo nakonec cenu dostane, neprozradím. Ale pro kolorit St Aubynova vyprávění je charakteristické, že agresivní agrofirmu mezitím koupili Číňani a na udělení ceny ji tedy reprezentuje prezident společnosti Shanghai Global Assets s manželkou a oba se v tom blázinci orientují velice pohotově, ale taky patřičně odtažitě.

České vydání satiry Edwarda St Aubyna Marně hledám slov provází překladatel Ladislav Nagy výtečným doslovem, v němž přibližuje řadu dalších souvislostí z historie Man Booker Prize i z autorova života. Dvojsečnost cen, které sice literatuře pomáhají v mediální tlačenici o místo na slunci, ale také ji degradují na dostihové soutěžení, shrnuje Ladislav Nagy do poněkud hořké věty: Literatura, v kulturním stereotypu zavěšená jako ztělesnění tradice a nezpochybnitelná hodnota, dnes často není víc než jeden velký cirkus, v němž vlastně o nic zásadního nejde. To neplatí jen ve světě, ale i v Česku.

Ale zpět ke knize: doufám, že tenhle objev nezůstane jen nakladatelským, že si St Aubynova satira Marně hledám slov najde dost českých čtenářů.

Když už jsem se dotkl otázky postavení umění ve společnosti: V Argu vydali také knihu popartové legendy Andyho Warhola Od A k B a zase zpátky v novém českém překladu Petra Eliáše. Tahle kniha úvah, vzpomínek, záznamů z roku 1975 je pořád v řadě postřehů živá. Warhol byl velmi dobrý pozorovatel a citlivý na společenské trendy jak barometr. Tahle jeho definice umělce a umění platí dneska ještě víc než před čtyřiceti lety:

Umělec je člověk, který produkuje věci, jež lidé nepotřebují, ale jež jsou podle něj – kdovíproč – pro ně dobré. Věnovat se Umění pro kšeft je mnohem lepší než se věnovat Umění pro umění, protože Umění pro umění nepodporuje prostor, který zabírá, kdežto Umění pro kšeft ano. (Pokud Umění pro kšeft svůj prostor nepodporuje, pak kšeft krachuje.)

Podobných drtivých sentencí najdete ve Warholově knize Od A k B a zase zpátky víc, a samozřejmě také spoustu historek z té takzvaně zlaté doby šedesátek.

Cestování po Česku přinese vždycky nějaké překvapení a v posledních dvaceti letech výrazně doplňuje českou knižní produkci regionální literatura, zejména místopisná a historická. Polička je známá jako rodiště Bohuslava Martinů a narodil se tu také a stále kromě Prahy pobývá malíř Zbyšek Sion, v blízké Stříteži se usadila výtvarnice Veronika Bromová. Polička si letos připomněla 750 let od založení města Přemyslem Otakarem II. a při té příležitosti vznikla kniha Dějiny města Poličky. Autoři, historik umění David Junek a historik a archivář Stanislav Konečný, se ve svých profesích a publikacích věnují Poličce dlouhodobě. Tahle jejich velká, téměř šestisetstránková kniha je však dílem mimořádným, přesahuje místní význam a řadí se k podobným monografiím, které tvoří dnes už poměrně bohatou knihovnu dějin českých měst.

Kořením takových publikací bývají příběhy, ani tahle na ně nezapomíná. Atmosféru po vyhlášení války v roce 1914 dokresluje historka o důsledcích hádky ve Filipiho vinárně 30. července. Dcery majitelky a krejčí Dvořák se nechali vyprovokovat Němcem Johannem Schauerem k neuctivým výrokům o Rakousku a císaři, Schauer je udal a všichni tři skončili na 5 měsíců ve vazbě a pak dostali od půl do půldruhého roku těžkého žaláře. Taková legrace jako ve Švejkovi to nebyla.

Dějiny města Poličky vydalo město Polička s redakční podporou nakladatelství Argo.

Jinou kategorií regionální literatury je zpřístupňování archivních pokladů. Takové edice patří už více k literatuře odborné, ale jsou zajímavou četbou i pro laické milovníky historie. Jedním z takových počinů je soubor Historica Třeboň 1536–1547 s podtitulem Listy, listiny a jiné prameny k politickým dějinám období zrodu habsburské monarchie. Péčí Tomáše Sternecka vyšel
v Nakladatelství Historický ústav druhý díl, ve kterém jsou posbírány archiválie z let 1526–1540. Osvěžujícím čtením jsou hlavně dopisy v češtině, posílané i Ferdinandem I. Habsburským. Jejich vznosný, uctivý styl dnes nemá obdoby a je kromě jiného i dokladem tehdejší politické váhy českých zemí.

Kunsthistorik Peter Kováč vydal před osmi lety první díl svého pětidílného projektu Stavitelé katedrál, knihu Katedrála v Chartres. Francouzské umění rané a vrcholné gotiky. Ta je dávno rozebraná a tak autor tentokrát svým vlastním nákladem, tedy v nakladatelství Ars Auro Prior, vydal podstatně rozšířenou novou verzi, podílí se na ní mimo jiné svými studiemi s původními třemi dalších šest předních světových badatelů. Čtenářsky nejvděčnější pasáží je jistě kapitola o proslulém labyrintu, ale kniha je zároveň širokým vstupem do tehdejšího světa, otevírá dveře do gotické kultury a společnosti. Její pravidla a zvyky nám můžou být dnes až nepochopitelné, třeba to, že architekti katedrály jsou a patrně zůstanou neznámí.

Kniha Katedrála v Chartres je dokumentem o jednom z divů evropské kultury.

Historii spjaté s křesťanskou vírou je věnován také jeden z nejrozsáhlejších esejů světové literatury, velké dílo mexického nobelisty Octavia Paze. Ve své knize Sor Juana Inéz de la Cruz aneb Nástrahy víry vypráví nejen o barokní básnířce a jeptišce z druhé poloviny 17. století, ale vytvořil zároveň monumentální obraz Mexika té doby. V překladu Anny Tkáčové – verše sestry Juany přeložili Ivan Dalovický a Alexandra Berendová – vydalo tuto výjimečnou studii nakladatelství Dauphin.

pravidelný týdeník Knižní pól připravuje literární redaktor Zdenko Pavelka pro Český rozhlas 3 - Vltavu