Josef Borovička byl po vzniku samostatné republiky spolutvůrcem (spolu s Kamilem Kroftou) československé archivní sítě. Ve 30. letech byl profesorem obecných dějin na Komenského univerzitě v Bratislavě, roku 1939 byl jmenován profesorem politických dějin.
V událostech exodu a exilu, tedy vyjití Izraele z otroctví v Egyptě a návratu z babylonského zajetí, nachází Deurloo ústřední poselství částí Starého zákona označovaných jako Zákon a Proroci.
Kniha je věnována problematice počátků, rozvoje a doktrinální podoby katarské herze. Autorem v ní detailním způsobem sleduje konstruování obrazu katara jako dualistického heretika inkvizitory 13. století.
Dvanáctiletá židovská dívka z Plzně si psala deník od prázdnin 1941 do ledna 1942 - do odjezdu transportu plzeňských Židů do Terezína, z něhož se nikdo z rodiny nevrátil.
Autorka analyzuje příčiny ztroskotání výmarské demokracie na vnitropolitické, zahraničněpolitické, hospodářské a kulturní rovině od konce první světové války do jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem v lednu 1933.
Deník zachycuje cestu z Niwnice (poblíž Zhořelce ve Slezsku) do Nizozemí a zpět, při níž Kryštof Václav z Nostic navštívil např. Berlín, Hamburk či Hannover.
Další výbor středověkých hebrejských cestopisů navazuje na už vydaný svazek Dva středověké hebrejské cestopisy. Do nového výboru bylo zařazeno osm kratších cestopisů (Ovadja, Mešulam z Volterry, Meir Latif aj.).
