Autorka navazuje na úspěšnou knihu Fenomén Lébl a mapuje – opět formou konfrontační montáže autentických dobových textů – vrcholné období Léblova díla.
Román Jaroslava Formánka je psán jako deník, vedený od srpna 2000 do července 2001. Vypravěč zaznamenává v téměř každodenních, leč nedatovaných zápiscích, co se během roku děje v jeho bezprostředním okolí na pařížském předměstí.
Humorný i hořký příběh o konci dětsví a dospívání v časech Titovy Jugoslávie na přelomu 70. a 80. let. Jeho vypravěč je dvanáctiletý Egon, který vyrůstá v malém průmyslovém městečku.
Humoristický román v povídkách, věnovala autorka všem ženám, co obdobně jako ona ,,zhltaly kdejakou příručku o výchově dětí, a přitom nadále zůstaly pouhými amatérkami".
Otcomilky jsou humorně laděný příběh o vztazích otců a jejich dcer, o vylétávání z teplých hnízd a novém hnízdění. Otcomilky jsou knihou na každý noční stolek.
V tomto tajemném románu přijíždí restaurátorka do Otranta, nejvýchodnějšího cípu Itálie, aby pracovala na opravě starobylé mozaiky na dlažbě katedrály. Postupně odhaluje, že sem byla zatažena na pavoučích vláknech jedné dávné rodinné historie.
Soubor textů z let 1938—1952, jehož první vydání bylo krátce potom, co vyšlo (v roce 1970) v rámci normalizačních čistek skartováno. Ilustrace Vladimír Boudník.
