Pro soubor třiačtyřiceti filozoficky laděných minipovídek jsou příznačné půvabná poetika, přemýšlivost, ironie, humor, absurdní logika a hra s konkrétními i přenesenými významy.
Kniha Elektrofony pojednává o několika stech nástrojích, text je doplněn obrázky, mezi nimiž jsou schémata, dobové fotografie a reprodukce originálních patentů.
Eva Weissweilerová zachycuje i to, co Freud sám nazýval „rodinným románem“, například psychoanalytikovu fanatickou nenávist k pěti sestrám jako možný kořen jeho podivného názoru, že ženy na rozdíl od mužů nemají žádné „nad-já“.
Příběh muže, který se podobně jako pověstný „piano-man“, nalezený bez minulosti na břehu moře, vynoří ve světě, jehož souvislosti mu unikají, a snaží se teď v nervovém sanatoriu uprostřed Jizerských hor pochopit smysl svého příběhu.
Vzpomínky na Rudolfa Margolia nejsou jen životopisem vládního činitele a jednoho z členů KSČ, kterého mateřská strana odstranila ve vykonstruovaném procesu. Jsou i dějinami Margoliusovy rodiny a kronikou dějinných událostí.
