Deníkový román maďarského spisovatele je milostným dramatem, ve kterém probleskuje život a dějiny nejmenované slovenské vesnice v Maďarsku 20. století.
Dotírá na vás, podmaní si vás nezvyklým využitím oka, ucha, čichu, hmatu v popisu Věčného města tam, kde je nejživější: ve všední dny na tržištích na náměstí Viktora Emanuela, o nedělích a svátcích před branami Vatikánu.
Nádží, dojemná karikatura kmenového příslušníka, který je jakýmsi českým hloupým Honzou je hlavní postavou této divadelní hry, která byla hned po svém vydání stažena v Jemenu z pultů a ještě se na ně nevrátila.
Zoli prožívá dětství v době, která pro její lid znamená období nejhoršího pronásledování. Její rodina je vyvražděna Hlinkovou gardou a romská skupina, ve které pak v péči dědečka vyrůstá, se musí neustále skrývat.
Výbor z esejí René Daumala, jednoho ze zakladatelů metafyzické a iniciační revue Vysoká hra, nám jej představuje jako filosofa, básníka, patafyzika a znalce sanskrtu a indické poetiky.
V centru vyprávění o tom, co se děje v korutanské katolické vesnici, když někdo zemře, stojí postava sběrače kostí, jenž z kostí zabitých zvířat vyráběl mazadlo odpuzující od tažných koní mouchy a komáry.
Román o Brazílii, zemi, kam dějiny zanesly mnoho barev pleti a řadu náboženských kultů, zemi hlubokých pralesů, dusného horka a slunce, lásky k fotbalu a nekonečných telenovel.
