Próza s titulem Příběhy pařížské kokoty napsaná nejspíše v první polovině 80. let předminulého století, bývá automatiocky připisována Guy de Maupassantovi, spisovateli francouzského (kritického) realismu, potažmo naturalismu.
Sebevražda bývá u mladých spisovatelů horkým literárním tématem. Také Jon Oystein Flink otevírá svůj útlý román scénou, v níž se zoufalý vypravěč, třicátník unavený životem, pokouší oběsit na záchodové trubce.
Není to žádná procházka podělanou zahradou, být Droodem – jedním z rodiny, která vás lidičky brání před tvory noci, co si na vás brousí zuby už pěknou řádku staletí.
Povídky mladého autora většinou začínají zcela všedními situacemi a pak se něco stane — čtenář si všimne, že popisovaný děj není úplně obyčejným popisem či vyprávěním. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena 2012.
Zkušený spisovatel předkládá čtenářům temnou kontroverzní novelu o muži frustrovaném feminizací současné Evropy, který hledal své mužství v neonacismu a nakonec ho našel úplně jinde, od autora, jehož dílo se dočkává evropských překladů.
Když byl jeden z nejvýznamnějších vojevůdců a politiků
z doby třicetileté války Albrecht Václav Eusebius
z Valdštejna (1583–1634) ještě neznámým a chudým
šlechticem, učinil z dnešního pohledu dva taktické kroky.... Historický román.
V roce 1921, několik měsíců předtím, než Jaroslav Hašek začne psát Osudy dobrého vojáka Švejka, popisuje v cyklu Velitelem města Bugulmy své životní zkušenosti s revolučním Ruskem. Úsměvný autobiografický příběh.
