Po stručném nahlédnutí do nejdávnější minulosti se autor zaměřil především na šedesátá až osmdesátá léta 20. století, kdy docházelo k naplnění těchto odvěkých tužeb, kdy snahy o létání silou lidských svalů kulminovaly.
Československá exilová vláda po svém návratu do Prahy řešila nelehké ekonomické, politické, morální a další úkoly v rozjitřené poválečné době, včetně vnitřního boje o moc ve vládě samé.
Kniha se soustředí na mocenské systémy dané geopolitickou strukturou, jež určovaly podobu Evropy po Vídeňském kongresu 1815, v roce 1848, po vzniku Itálie a Německa a Versailleském míru 1919.
Autor vzpomíná na holocaust, který rozvrátil jeho rodinu, avšak nevěnuje se jen svým osobním zážitkům, ale popisuje vývoj v Německu od událostí těsně před válkou, za války, po jejím skončení a zejména v dalších poválečných letech.
Sborník studií (v českém překladu) deseti německých historiků, kteří se v průběhu minulých desetiletí věnovali dějinám sudetoněmeckých odpůrců nacismu.
Publikace vyvrací řadu mýtů vážících se k různým aspektům poválečného vývoje v Československu, především pak ten, že vyhnání německé menšiny bylo důsledkem rozhodnutí velmocí, kterému se naše vláda jen "podřídila".
Josef Borovička byl po vzniku samostatné republiky spolutvůrcem (spolu s Kamilem Kroftou) československé archivní sítě. Ve 30. letech byl profesorem obecných dějin na Komenského univerzitě v Bratislavě, roku 1939 byl jmenován profesorem politických dějin.
Kniha mapuje málo známé období španělských dějin devatenáctého století - tři karlistické války ve v letech 1833–1876, které měly dopad na pozdější vývoj španělské společnosti.
