Kniha vrchních písařů (Š'-ťi) je základním dílem čínské historiografie. Hovoří o Číně od mytických prvopočátků až po stabilizaci sjednocené říše za císaře Wua dynastie Chan (vládl 140-87 př. n. l) a utváří obraz čínské civilizace.
Kniha načrtává hlavní linie vývoje japonské civilizace od vzestupu císařského dvora, přes středověk s dominující vojenskou vrstvou, složitou moderní dobu s četnými zvraty až po současnost.
Autor popisuje dějiny Malé Asie od dob starověku s důrazem na vznik a vývoj osmanské říše, největší pozornost je však věnována vzniku a vývoji Turecké republiky po 1. světové válce až do počátku 21. století.
