Po sbírce Hledání modrého květu je Putování za oázou druhou publikovanou autorčinou sbírkou. Je to putování vesměs milostné, objevování ceny lásky, upřímné metaforické vyznání vztahu, putování za krásou.
Existenciální, skeptická, uměřená a prostá poezie Jiřího Kárneta, psaná převážně v exilu na sklonku 40. let a počátkem let 50., zobrazuje dobovou vykořeněnost a vydanost člověka, který se, Bohem opuštěný, stává "nevěrnou napodobeninou sebe sama".
Jsou básnické sbírky, které Vás zavedou do cizokrajných zeměpásů, kde nevyslovená dobrodružství zcuchají hrdinčiny tmavé vlasy. A jsou takové, při jejichž četbě máte pocit, jako byste neopustili lehce nepravidelnou, ale o to malebnější náves městečka.
Autorská sbírka Martina Štrunce je prostým vyjádřením pestrosti palety života, jejíž barvy mají mnoho odstínů a forem a jejíž konečnou podobu máme nakonec vždy v rukou my.
Společná básnická sbírka Jitky Vránové ( u básnířky Vránové následuje po sbírce De todo un poco) a Jaroslava Odehnala ( vychází po jeho sbírce Jestli mi skleroza dovolí. Vyhlásím ti lásku).