Mimořádný osud ženy, která je po trýznivém a protiprávním věznění donucena opustit vlast, kde zanechává syna, je vykreslený na podkladu opětovných setkání těchto dvou lidí, olemovaný americkou svobodou a podtržený socialistiskou nesvobodou.
Dvanáct studií v knize výtvarného a literárního kritika Radima Kopáče (1976) má jako svorník titulní okraj, kulturní periferii, čili tu oblast, která je vesměs jak mimo zdejší umělecký, potažmo literární kánon, tak mimo zájem médií.
Hra Nevěsta vznikla na základě deníků ženy, zachycujících její vztah a soužití s vlastní matkou. V horské obci na Valašsku žila před mnoha lety v malém domku ovdovělá matka s dcerou, kterým místní říkali nevěsty – což ovšem znamenalo nevěstky.
Příběh této knihy je zpracován rockově přímočaře, odvážně otevřeným stylem zručného vypravěče. Téma, které si Pavel Cingl vybral, se týká nejméně dvou třetin z nás všech: manželství - nevěra - rozvod a co dál...?
Spirituálně-groteskní drama je intimním vhledem do fanatického světa jedné rodiny, jež vnitřní prázdnotu nahrazuje oparem mystiky a patosu. Pro Rudova otce je rodina nejvyšším božím darem, ctí odhodlání a má vlastní smysl pro právo, z nějž prosakuje krev.