Téma monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako "implicitní polemiku" s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti psaní poezie po Osvětimi.
Padesátá léta v Československu, to nebyly jen pracovní tábory a politické procesy, ale také všední život. A právě zdánlivě všední pěnu dní v této knize její autor živě popisuje.
V srpnu 1870, ve vesničce Hautefaye, v kraji Dordogne byl během dvou hodin odsouzen jistý mladý šlechtic a pak zaživa upálen za přítomnosti několika set osob, které jej obviňovali, že vykřikoval: "Ať žije republika!"
Kniha známého francouzského psychiatra se věnuje zdánlivě běžným psychickým i fyzickým jevům a ukazuje, jak psychický rozměr člověka komunikuje s kosmickým rozměrem světa.
