Autor úspěšné Scénologie krajiny chce tentokrát porozumět tomu, čemu se říká předvádět se, hrát to na někoho, předstírat, klamat, čemu se říká životní divadýlka, čemu se říká udělat někomu scénu atd.
Slavná divadelní hra s tématem dlouhověkosti Věc Makropulos byla poprvé uvedena na jevišti vinohradského Městského divadla v roce 1922. Žánrovým určením je to komedie o třech dějstvích s přeměnou, byť v konečném vyznění komedií velmi hořkou.
Výběr ze studií a kritik, věnovaných určujícím fenoménům i autorům oněch let (Ionesco, Genet, Dürrenmatt, Topol, Havel), dokládá, že Eva Uhlířová patřila k nejnadanějším divadelním kritikům své generace.
S uvedením nejúspěšnější inscenace českého polistopadového divadla, loutkového provedení Mozartovy opery Don Giovanni, se zároveň zrodil i fenomén nového pražského marionetového divadla, jehož dvacetiletí je dokumentováno i množstvím barevných ilustrací.
Co je činohra? Jak souvisí tento pojem s institucí zvanou Národní divadlo? Tyto otázky si klade přední český divadelník - praktický dramaturg, historik, teoretik, kritik a pedagog - v jednotlivých studiích.
Druhá kniha z edice Památky Unesco nakladatelství Foibos pojednává o nevelké osadě Holašovice, která leží v půvabné krajině jižních Čech nedaleko Českých Budějovic v Šumavském podhůří.
Sborníček textů přátel a spolupracovníků nazvaný Červený a černý Boris je jen drobnou reciprocitou za zážitky, kterými přední tvůrce české pantomimy Boris Hybner obohatil své čtenáře a diváky.
Soubor přibližuje naivní a groteskní svět lidového českého loutkářství. Anonymní autoři v nich zpracovali témata, která pronikla i do "vysoké" literatury (Faust, don Juan),a v osobitém zjednodušení ji nabídli lidovému publiku.