Publikace vychází sice se zpožděním neuvěřitelných čtyřiceti sedmi let, nikoli však jako kritická edice archivních pramenů, ale jako „živá“ kniha žijícího autora.
Přímý dědic druhé ruské avantgardy, tradičně označovaný za minimalistu - nejen pro malou formu svých básní, ale také pro minimum prostředků, jež využívají.
