To, že Československo patřilo prakticky po celé 20. století mezi zbrojní velmoci, je všeobecně u nás známo. Avšak bližší informace o pohybu zbraní vyráběných v čs. továrnách, případně vyvinutých českými konstruktéry, byly celá léta přísně utajované.
Encyklopedie válečných lodí čtenáře seznamuje se základními druhy válečných plavidel, bitevními loděmi 2. světové války počínaje a jadernými ponorkami s nákladem balistických střel konče.
V této knize je popsán příběh německého ponorkového esa z druhé světové války Wernera Henkeho, jenž se svou ponorkou U-515 potopil víc plavidel (24 obchodních a 2 válečné lodě), než kterýkoli německý ponorkový velitel v období po září 1942.
Historie, taktika i sporné otázky týkající se éry válek vedených ze hřbetu koně a mnoho praktických rad činily před 150 lety z této knihy důležitý zdroj informací pro důstojníky kavalerie. Dnes je zdrojem nesmírně zajímavých faktů.
Kniha Pušky a samopaly je rozdělena do tří částí. V první jsou popsány a vyobrazeny opakovačky a samočinné pušky „první generace“z konce 19. století, druhá část knihy je věnována samopalům a část třetí puškám „druhé generace“ – automatům.
Námětem této knihy je bitva u španělského mysu Trafalgar, svedená 21. října 1805 mezi 33 řadovými loďmi francouzsko-španělské floty admirála Villeneuva a 27 britskými řadovými loďmi admirála Nelsona, který zde padnul.
V československé armádě bylo v letech 1918 až 1948 jmenováno do generálské hodnosti celkem 533 důstojníků; kniha rekapituluje životní osudy devíti z nich. Časové rozpětí životopisů sahá od roku 1869 do roku 1977.
Touto knihou se uzavírá volná trilogie vyprávění Miroslava A. Liškutína, vojenského i civilního pilota, ale hlavně upřímného, poctivého a statečného člověka, opravdového českého vlastence.
Autoři této příručky se soustředili na jednu z důležitých oblastí armády - průzkum. Čtenáře seznamují s jeho základními úkoly a činností lidí - průzkumníků.