Myslitelská cesta Martina Heideggera vyústila v přesvědčení, že úkolem
filosofie v „nynějším stavu světa“ může být jen snaha o pochopení
a interpretaci světa jako tkaniva čtyř vláken: Země, Nebes, Božství
a Smrtelných.
Hlas ticha, text čerpající ze starodávné posvátné tibetské literatury, který sepsala Helena Petrovna Blavatská, filosofka 19. století, je syntézou Knihy zlatých pravidel.
Kniha vysvětluje, že všechny síly působící ve stvoření ve svém konečném důsledku slouží všezahrnující Božské Prozřetelnosti. Bůh je Láska sama, a proto je primárním cílem Božské Prozřetelnosti naše věčné štěstí.
Na počátku této knihy byla fascinace objevy jednotlivých vědních oborů a otázky, které z nich vyplynuly. Člověk jako předmět výzkumu se jevil stále složitějším a komplexnějším.
Předkládaná monografie zkoumá koncept harmonie u Komenského z trojí časové perspektivy. Jednak sleduje, jak je tato kategorie představena v díle samotného J. A. Komenského, případně v dílech jeho současníků.
diskusi, která se nad pojmem nekonečna vede od pradávna mezi filosofií, matematikou a náboženstvím, zaujímá speciální roli Hegelův pojem nekonečna „špatného“.
Předložená studie ukazuje a promýšlí imanentní meze Heideggerovy fundamentální ontologie a z nich interpretuje nezbytnost a směr následné transformace otázky po bytí.
Studie na téma vztahu člověka a prostředí, které obydluje, vychází z poznatků kulturologie a kulturní a sociální ekologie, ale směřuje spíše do oblasti environmentální filozofie a etiky.
Když Kant postuloval jako základní otázku celého svého myšlenkového úsilí problém "Jak jsou možné syntetické apriorní soudy?", odkázal následujícímu filosofickému myšlení úkol, který dodnes nepřestává být předmětem sporů a kontroverzí.