Třetí sbírka laureátky Ceny Jiřího Ortena Věry Rosí opouští znělkovou formu předchozí básnické knihy a jako by se obloukem vracela k prvotině Holý bílý kmen.
Smyslem tohoto výboru není vršit další popsané stránky písemnictví našeho pomyslného světa. Autoři v této knize nejsou kastováni dle doby, literárního stylu, ani místa.
Vizuální poezie na pomezí esejistického žánru. Sbírka je tvořena
textovými fragmenty a básnickými konfiguracemi, uspořádanými do
gestických básní a typokaligrafií, které jsou pro Guziurovu autorskou
tvorbu typické.
Publikace vychází sice se zpožděním neuvěřitelných čtyřiceti sedmi let, nikoli však jako kritická edice archivních pramenů, ale jako „živá“ kniha žijícího autora.
