Také jste v dětství milovali větrovky nebo fialky? Nebo jste se nemohli odtrhnout od mléčných karamel či ovocného želé? A co takhle mít vlastní krámek, kde jsou cukrovinky a sladkosti nemyslitelných a leckdy zapomenutých druhů?
Největším přáním Bruna Stressmeyera je být sám. S nikým ho nepojí žádné vazby, nemusí pracovat, starat se o bydlení, rodinu nebo přátele, zajímají ho pouze vlastní potřeby. Musí jen žít. Nebo spíše přežívat.
Náhoda svede dohromady malou Millie, které se ztratila maminka, podivínskou protivnou Agathu a staříka Karla, prchajícího z domova důchodců. Společně se vydávají na cestu napříč Austrálií, aby Milliinu maminku našli. Nalézají však ještě něco jiného.
Píše se červenec 1980 a v Turecku se pomalu schyluje k dalšímu vojenskému převratu. Do přímořského letoviska nedaleko Istanbulu přijíždí jako každý rok čtyři sourozenci, aby navštívili svou devadesátiletou babičku.
Jidiš, dnes už téměř zaniklý jazyk východoevropských chasidských štetlů, zanechal v dnešní češtině jen malou stopu: chucpe, mišpoche, košer a možná i čurbes, kibic, ksindl. Proč tedy otevírat takovou příručku? – A proč ne? odpověděl by Leo Rosten.