Jednu z klasických antologií Isaaka Asimova lze po více než čtvrt století od prvního vydání označit za „paleofuturistickou“, protože co se v našem světě mění rychleji než počítače a vše kolem nich?
Kniha obsahuje deníkové zápisky od roku 1931, kdy se autor ještě účastnil poklidného česání chmele, až do roku 1940, když již zuřila druhá světová válka.
Snový svět, vzdáleně připomínající ten náš, zalidňují vágně vykreslené postavy, autor se dosyta vysmívá všem a všemu, syrově odhaluje sobeckost mocných a bohatých, vrství symboly a tajemství, hraje si
s jazykem i logikou.
Dvanáct dosud nepublikovaných textů - o třech vojácích, kteří si představují své milované jídlo, jež si dají, až se vrátí z války domů, o tom, jak je nemožné uchránit své děti před svody násilí a další.
