Kniha je určena terapeutům pracujícím s traumatizovanými klienty, i všem, kteří sami prožili nepříznivou událost, potýkají se s příznaky posttraumatické stresové poruchy a hledají nemedicínský přístup k jejich zvládání.
Kniha se zabývá historickými okolnostmi, za nichž se paměť stává předmětem bádání, výzkumu a interpretace. Michal Janata se v knize zamýšlí nad otázkou nakolik a proč je paměť tak nesamozřejmou položkou filozofie a neurověd.
Pro člověka s hraniční poruchou osobnosti je život jako nekonečná horská dráha bez jasného cíle. Pro jeho blízké, ti kteří s ním žijí, milují ho nebo ho ohrožují, to může být stejně divoká, beznadějná a frustrující jízda...
Zkoumání lidského mozku přineslo řadu poznatků o funkci jeho center, ale nepřineslo odpověď na otázku co je to vědomí, nevědomí, co v nás vlastně myslí a kde jsou uloženy naše vzpomínky.
S každým vzrušujícím objevem v medicíně, novou dietou nebo cvičebním programem přichází stále stejný příslib: udělejte toto, kupte toto nebo snězte toto a budete lépe vypadat, déle žít a zlepší se váš zdravotní stav.
