Theodore Roszak (1933-2011), patří k nejvýraznějším americkým historikům a sociologům. Pojmem kontrakultura vystihl v roce 1969 průsečík mezi Novou levicí a hippies, jímž byl boj proti tomu, co nazývá technokracií.
Kniha Materiální podmínky svobody představuje myšlenku univerzálního základního příjmu, který je ve své podstatě občanských platem vypláceným nepodmíněně každému členu společnosti, což mu má umožnit svobodnější volbu pracovní činnosti.
Kolektivní monografie Příběhy (ne)obyčejných profesí představuje osudy a vzpomínky mužů a žen vykonávajících několik zdánlivě „obyčejných“ profesí (armáda, bezpečnost/policie, hasiči, pohostinství, maloobchod, zdravotnictví, výtvarné umění atd.)
Autor se táže, jak chápat sociologii v současné „pozdní“ době, přičemž se nepřiklání ani k postmodernímu relativismu, ani k obhajobě vědeckého charakteru sociologie
Kniha nabízí nové pohledy na subjektivitu, racionalitu i vyhýbání se práci a zaujme nejen vědecké pracovníky, nýbrž i studenty sociologie práce, teorie organizací či řízení lidských zdrojů.
Kniha odhaluje pravdivý příběh o prastaré tradici "Bacha Posh", kdy se dívky vydávají za chlapce – ve společnosti, která si neváží žen. Očekávaná délka života afghánské ženy je pouhých 44 let a její životní cyklus často začíná a končí zklamáním.
Publikace se věnuje fenoménu voleb v komunistickém Československu v letech 1971 až 1989. Analyzuje jejich funkce a vysvětluje, proč každých pět let statisíce stranických funkcionářů vynakládaly mimořádné úsilí k zabezpečení hladkého průběhu voleb.
Svazek završující přehlídku lidských typů a sociálních rolí nejvýznamnějších kulturních epoch v dějinách lidstva představuje ve dvanácti kapitolách různé tváře lidí starověkého Říma, od politiků, právníků a vojevůdců po otroky či povstalce.
První mikrohistorická práce o dějinách 19. století. A. Corbin v ní rekonstruuje svět obyčejného měšťana, žijícího na pařížské periferii, jenž nijak nezasáhl do velký dějin a jehož život je typickým pro anonymní masy lidí z nižších sociálních vrstev.
Kniha esejů je koncipována jako soubor textů zkoumajících problematiku médií v postkomunistické východní Evropě ve srovnání se západním světem (především Japonskem).
Vo svojej poslednej knihe, ktorá bola publikovaná až po jeho smrti v januári 2017, sa Bauman venuje tendenciám, ktoré sú prejavom nostalgických túžob po idealizovanej či imaginárnej minulosti.
Kniha se věnuje případu koleje Středoevropské univerzity, která existovala v Praze v první polovině 90. let 20. století a u jejíhož zrodu stál americký mecenáš maďarského původu George Soros.
Kniha splácí dlouhodobý dluh sociálněvědní i celospolečenské tematizaci etnicity v naší zemi. Ačkoli etnicita patří mezi základní koncepty moderních společenských věd.
Kniha se pokouší o obohacení pojmu societální komunity o aspekty právního řádu, popis role konfliktů a integrační funkce politické kultury v liberálně demokratické společnosti.
Kniha esejů, které jsou věnovány autorovým klíčovým tématům (pokrok v dějinách, války a násilí ve 20. století, národní hnutí a nacionalismus, česko-německé vztahy, úkoly intelektuálů v moderní době, utopické a ideologické myšlení).
Kolektivní monografie obsahuje devět odborných studií věnovaných problematice trávení volného času v původně agrárních zázemích průmyslových měst v posledních dvou stoletích. Knihu tvoří příspěvky historiků, archeologů, geografů, památkářů a umělců.
