Jan Grabec se v knize "Odvahy se dostává" snaží znovustvořit osobní mýtus prvního setkání s ruchem velkoměsta, do kterého náhle vpadají vzpomínky na dřívější ideální krajinu dětství.
Básně Kateřiny Mašatové se od konfekčních sbírek dívčí a dámské poezie liší poučeností životní i literární. I když se rozhodně nevyhýbá nejintimnějším tématům, najdeme tu jen minimum banálního sladkobolného vzdychání.
Pan Mortovivo je sbírka básní v próze a básnických próz z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Tedy jakýsi „hřích mládí“, k němuž se autor ovšem hrdě hlásí.
Básnířka říká, že napsala knihu „o samotě, v jednom prostředí, v jednom rozpoložení, v krátkém časovém úseku“, proto je knížka „jednoho ducha, vztahem k realitě homogenní, výstavbou básní osobitá“.
Druhá sbírka Radka Glabazni signalizuje úkrok od poetiky jeho dvojjazyčné prvotiny „Teď ještě hlavou o střepy“, kde autor hledal inspiraci zejména v místech spojených s jeho oblíbenými literárními postavami a tvůrci.
