Smyslem tohoto výboru není vršit další popsané stránky písemnictví našeho pomyslného světa. Autoři v této knize nejsou kastováni dle doby, literárního stylu, ani místa.
Je to jen pár slov úvodem, avšak je mi poněkud úzko z tíhy významu, kdy po opakovaném čtení výjimečné sbírky jsem se pustil tam, kam nás Ondřej Fibich napoprvé vedl, k obrazům ženy „ztracené v zeleni“.
Uhrančivá poezie mladé básnířky Alice Hekrdlové je známá ze stránek časopisů Host, Tvar nebo z Literárních novin. Její očekávaná knižní prvotina Verše Orfeovi přináší výbor básní z let 2009-2014.
Vizuální poezie na pomezí esejistického žánru. Sbírka je tvořena
textovými fragmenty a básnickými konfiguracemi, uspořádanými do
gestických básní a typokaligrafií, které jsou pro Guziurovu autorskou
tvorbu typické.
Theofil Halama vnáší do současné české poezie nový ozvláštněný tón, vznikající u kalifornských a havajských břehů, za nimiž se rozprostírá téměř nekonečný Tichý oceán.
Druhý svazek Básnického díla Antonína Brouska (1941–2013) shrnuje všechny Brouskovy básnické překlady. Vedle souboru veršů německého básníka Manfreda Petera Heina, Sebastiana Branta i dosud nevydaných překladů veršů Friedricha Hölderlina.
