Americké historičce Rachel L. Greenblattové
se podařilo na základě mnohaletého studia
vytvořit pozoruhodný „portrét“ každodenního
života židovské společnosti v Praze
v průběhu 16. a 17. století.
Monografie pojednává o etnicko-jazykové skupině Váchánců, žijících v oblasti pamírsko-hindukušského horského uzlu na území Afghánistánu, Tádžikistánu a Pákistánu.
Výbor fejetonů,novinových článků, úvah a drobných próz,
v nichž se opět zrcadlí pohnuté osudy autorky
i jejích současníků a především krásná i šílená tvář minulého století.
V jednotlivých kapitolách jsou tak prezentovány doposud neznámé informace o řadě událostí, osobností či etap vojvodovské historie, ke slovu se dostávají skupiny, jejich hlas doposud nebylo slyšet.
Autor se zabývá významnými rozdíly mezi kmeny – proč a jak vlastně válečníci bojovali, jaké používali zbraně a bojové techniky, ukazuje, jak ovlivnili evropské a americké techniky.
Tato kniha je poctou žáků, kolegů a přátel k životnímu jubileu profesora Eduarda Gombára, jednoho z nejvýznamnějších postav současné arabistiky a historiografie islámských zemí. Obsahuje též autorovu bibliografii.
