Proč dnes vlastně číst poezii? Podle francouzského filosofa Edgara Morina je poezie především ochranným štítem proti „hyperpróze života“, jedním ze způsobů, jak čelit každodenní rutině a racionalitě.
Ve sdruženém rýmu Karla Lizerota se k sobě vždy tisknou dva zvučně blízké verše. Plaše se tulí k jeden k druhému a aby si dodaly odvahy, vytvářejí přísně sylabickou strukturu.
Kniha Hranice a zdi je již pátou sbírkou autora, jehož tvorba vzbudila nebývalý ohlas. Těsnohlídek se vrací k delším útvarům, které charakterizovaly především jeho debut Násilí bez předsudků (Cena Jiřího Ortena).
Útlá knížka veršů, které, psané úsporným jazykem, sdělují hluboký obsah.
Dojem z nich umocňují krásné fotografie, jež nejsou pouze ilustračním doplňkem.
Nesmysl provází člověka odjakživa. V životě, v kultuře, ve společnosti, v politice. V literatuře, zejména v poezii, ať té domácí, nebo překladové, má velmi pěknou a bohatou tradici, kterou není na škodu čas od času připomenout.
Lukáš Pavlásek se ve své nové knize Racek a moře představí v nečekané poloze
romantického básníka a pozorovatele. Na svých cestách za prací komika si fotí svět
kolem sebe a hlavně píše básně.
