Jedním z klíčových témat nové sbírky Petra Hrušky je ocitání. Ti, kdo v jeho básních žijí, se neustále ocitají v nečekaných situacích a na rozmanitých místech v jakémsi typicky hruškovském neklidu, náhle zbaveni vědomí stability.
Jan Zbořil ve své druhé sbírce básní s naprostou samozřejmostí mísí drobná pozorování se skelety příběhů – a zároveň je schopný sesbíranou pěnu dní místy pročísnout říznou metaforou.
Proč dnes vlastně číst poezii? Podle francouzského filosofa Edgara Morina je poezie především ochranným štítem proti „hyperpróze života“, jedním ze způsobů, jak čelit každodenní rutině a racionalitě.
Debutová sbírka Štěpána Hobzy Ferrari v džungli je postmoderní v dobrém slova smyslu a přináší míšení a nárazy všech vrstev poezie. Dochází v ní ke střetu minulého a přítomného, vysokého a nízkého.
Kniha Listy trávy je první český překlad původního vydání Leaves of Grass (1855) Walta Whitmana. Obsahuje i pasáže, které v pozdějších vydáních sám básník vyškrtal nebo poupravil.
Kolik má tma očí? Jak to dopadne, když
se had ožení? K čemu potřebuje postel
chapadla? Co se stane alergikovi, když sní
kiwi? A jak vypadá Ježíšek?
Známá autorská dvojice navazuje na
nejlepší českou tradici poezie pro děti.
Reprezentativní antologie japonské poezie haiku v překladu Antonína Límana. Přes osm set vybraných skvostů od sedmdesáti autorů počínaje zakladatelem žánru Bašóem (17. stol.), konče modernisty 20. stol.
Výbor Opožděné podání představuje básníka Vladimíra Bařinu nejen jako zapomenutého pokračovatele Skupiny 42 s její poezií „všedního dne“ a v této poloze zejména jako dokumentátora urbanistických proměn Brna v 60.–-80. letech 20. století.
