Kniha je první souhrnnou syntézou dějin Církve československé (husitské) v období druhé republiky a nacistické okupace. Primárně se zaměřuje na perzekuci a rezistenci tohoto po římskokatolické církvi druhého nejpočetnějšího církevního společenství...
V knize se autor věnuje etnickým čistkám a vyhnáním v Evropě ve 20. století. Stranou přitom ponechává problematiku holocaustu, která podle jeho názoru představuje zcela specifický a svébytný způsob rasově zdůvodňovaných čistek.
Práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů
lidí
Říká se, že underground měl tolik podob, kolik bylo „androšů“. Předkládaná publikace Reflexe undergroundu ukazuje, že podzemní hnutí prokázalo navzdory perzekucím normalizačního režimu nebývalou životaschopnost.
Hnutí známe pod zkratkou BDS (Bojkot, divestice, sankce) se po vzoru mezinárodního bojkotu z doby ukončování apartheidu v Jihoafrické republice pokouší nenásilnou formou donutit Izrael k dodržování mezinárodního práva.
Kniha Václavy Jandečkové se vrací do měsíců a let po únoru 1948, aby představila osudy několika z těch mužů a žen, kteří se pustili do nerovného zápasu s komunistickou diktaturou.
Česko-německé nacionální soupeření druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století mělo celou řadu podob. Práce graduje zostřením nacionálních konfrontací ve 30. letech.
Historická práce přináší zcela nový pohled jak na politické a vojenské pozadí okupace Československa v srpnu roku 1968, tak i na samotný její průběh. Autor jako jeden z prvních mohl pracovat i s dokumenty z archivů bývalého SSSR, NDR, Bulharska a Polska.
