Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104, bezpochyby jeden z nejoblíbenějších kusů světového violoncellového repertoáru, je poslední skladbou, kterou Dvořák zkomponoval za svého tříletého pobytu v Americe.
Malá noční hudba (KV 525) jako jeden z opravdových hitů klasické hudby bývá vydávána v nejrůznějších úpravách. V Lidové edici vychází Mozartova původně smyčcová serenáda v úpravě pro klavír.
Kapesní průvodce tanečními rytmy na bicí soupravu s nadneseným názvem „Když bubny tančí“ nabízí bubeníkům víceméně kompletní přehled nejpoužívanějších tanečních nebo jinak důležitých stylů.
Další příspěvek k rozšíření komorních skladeb s méně obvyklými nástrojovými kombinacemi je právě toto pětivěté dueto zvonkohry a kytary. Každá z pěti vět má odlišný charakter, jak svou rytmickou formou, tak i stylovou náplní.