Je čtvrtou, zatím poslední autorovou básnickou sbírkou o každodenních všednostech, jako o zázracích, které ani nevidíme, neslyšíme, necítíme, ale také o mnohém viditelném v neviditelném.
Tato sbírka je v kontextu současné české poezie pozoruhodným dílem hned z několika důvodů. Předně díky její schopnosti nastolit otázku po podobě spirituálního typu lyriky, který by byl adekvátní vůči současnému stavu kultury.
Verše vhodně doplňuje úvodní a závěrečné slovo přátel, které nabízí čtenáři možnost proniknout do zákulisí tvorby i k autorovi samotnému, sbírku citlivě rozvíjejí kresby A. Líhové-Legnerové poodhalující verše ve výtvarném světle.