Sbírka dekadentních básní, která zjevně není určena pro většinového čtenáře, avšak může upoutat svou depresivností a přímočarostí. Autor se zaměřuje především na svůj vztah se společností, na vztah s ženami a smysl života.
Pokud jste přesvědčeni o tom, že je láska nejsilnější emocí, která přemůže cokoli, po přečtení padesáti básní z druhé kolekce této autorky svůj názor zřejmě změníte.
Ne patrně Ne (1989), aforistické texty, někdy řazené mezi Holubovy prozaické tituly, vyšly v Klubu přátel poezie jako „malá knížka nadávek, zákazů, odkazů apod.“, jako snaha „udělat knížku, která šetří oči a je o něčem jiném“.
Zpěvník plný not, akordů a textů pro všechny děti i dospělé, kteří si rádi zahrají a zazpívají známé písničky oblíbených autorů Z. Svěráka a J. Uhlíře.
Říká se, že život je boj, výzva nebo vražedná hra (kdopak ji s námi asi hraje?). Každopádně je život vážná věc. Natolik vážná, že si z něj musí člověk umět utahovat, aby ho ve zdraví přežil.
Děti trnou a matky neví. Jeden z nejsilnějších básnických debutů posledních let: Alžběta Michalová (1991) napsala sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků nad vlastním dětstvím, vystavila křehký a krutý účet matce a otci. …