Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek, tři českoslovenští důstojníci, kteří snad nejvýrazněji zasáhli do českého domácího odboje v první polovině druhé světové války.
Kniha Václavy Jandečkové se vrací do měsíců a let po únoru 1948, aby představila osudy několika z těch mužů a žen, kteří se pustili do nerovného zápasu s komunistickou diktaturou.
V době, kdy už ve vestfálských městech několik let jednali diplomaté válčících států o míru, vpadl do špatně chráněného Českého království švédský generál Hans Christoph Königsmarck a v létě 1648 směle zaútočil přímo na jeho srdce, Prahu.
Ve druhé polovině 18. století již policie neznamenala obecně řádnou správu země či obce jako v dřívějších stoletích, ale ani to ještě nebyl orgán dohlížející na pořádek a bezpečnost, jak ho známe dnes.
Orosiovy dějiny, v nichž se autor inspiruje Augustinovou tezí o vítězství Boží obce, představují významný doklad vývoje křesťanské univerzalistické historiografie a ovlivnily řadu středověkých autorů, např. Isidora ze Sevilly či Otu z Freisingu.
Vzpomínky více než dvou set pamětníků na těžký rok 1938 nejsou jen suchým popisem tehdejších událostí - naopak barvitě a plasticky zachycují často velice hořké pocity těch, kteří byli tak krutě vyhnáni ze svých domovů.