Autor pojal poslední velkou diplomatickou cestu císaře Karla IV. jako dialog mezi textem a obrazem, mezi dobovými relacemi kronikářů s reportážními vyobrazeními iluminátorů rukopisů francouzské provenience.
Autor ve své nejvýznamnější práci sleduje vývoj magie od jejích předkřesťanských kořenů, přes její křesťansko-pohanskou podobu v období vrcholného a pozdního středověku až po její okultistické vyústění v 15. a 16. století.
Hlavním tématem knihy je zkoumání dynastické unie Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského - Katolických králů - s ohledem na její bezprostřední smysl a dosah i se zřetelem na vliv, který měla na španělské dějiny v pozdějších dobách.
