Objevná monografie badatelů v oblasti výtvarné kultury mapuje zlatou éru československé ilustrace, kdy po létech stalinistického socialistického realismu začaly do vizuální tvorby pronikat nejprogresivnější postupy.
Středověký japonský herec, dramatik a divadelní principál Zeami Motokijo sepsal během první třetiny 15. století řadu traktátů týkajících se herecké práce v divadle nó a hodnocení estetických kvalit představení.
Šimon Polský (arm. Simeon Lehaci), který pocházel z arménské diaspory v Polsku. V letech 1608–1618 podnikl několik cest po východní a jižní Evropě a po Osmanské říši s cílem navštívit slavná poutní místa.
Druhý díl trilogie Rytmus, tvorba, divadlo pojednává o rytmologické problematice z hlediska symboloniky, discipliny věnované studiu reflexe rytmu a z rytmu odvozených kvalit v lidské aktivitě.
Rosanes má jedinečný a originální styl černobílé kresby a jeho díla přitahují pozornost fanoušků všech věkových kategorií. Zvířata a lidé jsou vytvořeni ze zvláštních a neobvyklých předmětů.
Třicet velkoformátových portrétů umělců narozených před rokem 1945 od fotografa Hynka Glose. Třicítka rozhovorů s lidmi, kteří jsou živou pamětí tuzemského vizuálního umění (Stanislav Kolíbal, Theodor Pištěk, Adéla Matasová, Jan Švankmajer…).
Jejich rodiny a doba, ve které vyrostli, jim vštípily pevnost charakteru, smysl pro čest, lásku k vlasti a další v té době samozřejmé hodnoty, kterých se odmítli vzdát a po kterých dnes tak často voláme.
